23.05.2018
Rozhovory

Ex-Kanonýrka Karolína Stůjová se stala mistryní ČR v dorostenkách

Odchovankyně Kanonýrů Karolína Stůjová, která nyní působí v pražských TIGERS FK Jižní Město, o víkendu 5. a 6. května se svým týmem ovládla mistrovství ČR dorostenek. Ač ještě starší žákyně, v Rokytnici v Orlických horách se mezi staršími kolegyněmi v žádném případě neztratila.
V sezoně jsi byla s přehledem nejproduktivnější starší žákyní TIGERS, mezi nejlepší jsi patřila i v týmu dorostenek. Jak sezonu hodnotíš z osobního hlediska?
Sezona byla hrozně super, ty zážitky s týmem a to, co jsme dokázaly společně, je neuvěřitelné. Jsem ráda, že jsem se všech akcí, co byly, mohla zúčastnit. Jak za starší žákyně, tak za dorostenky. Prostě ten tým, kolektiv, trenéři, všechno si to sedlo a celá sezona se vydařila. Body jsou příjemné, ale úspěch týmu je super pocit. Když tomu přidám nějaký bod, je to o to hezčí. A sezona ještě nekončí, tak budu ráda, když se nám bude ještě dařit v květnu na mistrovství republiky regionálních výběrů starších žákyň a v červnu na neoficiálním mistrovství republiky starších žákyň.

Nedávno jsi s týmem dorostenek ovládla mistrovství ČR. Jak sis turnaj užila?
Byl to neskutečný zážitek. Moc jsme si to všichni užili. Od hráček, přes trenéry, až po naše fanoušky v podobně rodinných příslušníků. I když jsou mezi námi holkami občas nějaké ty emoce, tak jsme všechny makaly, a to byl ten úspěch. Vůbec jsem nečekala, že dostanu takový prostor ve hře. Bez dvou střídání jsem odehrála celé mistrovství. Ke konci se hrálo už pouze na dvě lajny, což mám ráda, když je člověk stále ve hře.

V týmu jsi byla v podstatě nejmladší hráčkou. Fungovalo to?
Nebyla jsem úplně nejmladší hráčkou, ještě tam byla o pár dní mladší hráčka, kamarádka (úsměv), se kterou jsme nečekaly, že dostaneme takový prostor a možnost zahrát si s nejlepšími hráčkami. Hrály jsme v obraně a mohu říct za obě, že jsme si to užily a daly jsme do toho všechno, co bylo v našich silách.

Vnímáš svou pozici velkého talentu?
To nejde popravdě moc říct, protože tím, že je mi třináct let, to nedokážu popsat. Ale před sebou toho mám ještě hodně a stále se mám co učit a co zlepšovat. Určitou výhodou je, že jsem měla možnost trénovat a stále trénuji s kluky starších žáků na Kladně, tam je ten rozdíl vidět.

Vzhledem k tvé kladenské minulosti vyvolal tento úspěch velký ohlas i mezi Kanonýry. Jak vzpomínáš na své působení na Kladně?
Ač začátky byly trochu divočejší, tak samozřejmě vzpomínám moc hezky. Ze začátku jsem byla hráčkou jako každý v mém věku. Zlom nastal, když do elévů přišel trénovat David Vorlíček. I když mě chtěl dát do B-týmu, tak mi přeci jen dal šanci se prosadit v A-týmu. Já jsem mu chtěla ukázat, co ve mně je. Když viděl moji snahu, tak se mnou začal pracovat a ukazovat směr, jak se stát lepší hráčkou. Naučil mě být tvrdá v soubojích, rychlost, umět při hře přemýšlet, vnímat hru, číst soupeřky. Prostě jsem neuvěřitelně ráda, že mě tohle všechno mohl naučit a jsem mu za to vděčná. Děkuji Davidovi, ale také děkuji Kladnu, že mě posunulo dál, než jsem byla, že mi dalo tu šanci s nimi trénovat a taky se dál rozvíjet v individuálních činnostech. Na Davidovu práci pak na Kladně navazovali další trenéři, kteří mě stále učili se zlepšovat a pomohli posunout se dál. Ať to byl Honza Buk, Dušan Přívara nebo Standa Minář. Jsem ráda, že mě Kladno i po přestupu do Tigers nechalo trénovat s kluky. To je ta výhoda, kterou mám oproti ostatním holkám. Takových hráček je nás ale víc, které trénovaly nebo ještě trénují s kluky.

Hecujete se se svým bratrem, který uplynulou sezonu strávil v elitním celku Kanonýrů?
O florbale si s bráchou občas popovídáme a navzájem zhodnotíme, ale znáte to, starší brácha… Na mistrovství republiky se byl brácha podívat a říkal mi svoje postřehy, ale pořád je vidět, že je to bývalý hokejista. Nejlepší je pro něj hráč, který dostane soupeře čistě za mantinel (smích). Brácha se vrátil z turnaje ve Švédsku a říkal mi, že se tam hraje férově tvrdě a rychle. Umí mi pomoct a říct, co mám udělat lépe. Proto je jeden z mých vzorů, i když hrál předtím hokej. Ale stejně ve všem, co dělá, je dobrý a já se mám od něho pořád co učit.

Jsi stále ještě velice mladá hráčka. Jaké jsou tvé další florbalové cíle?
Chtěla bych se udržet a hrát v regionálních výběrech a dorostenkách Tigers, ale šikovných holek je pořád hodně, proto na sobě musím stále pracovat. Ráda bych stále trénovala na Kladně s kluky, to si myslím, že je pro mě důležité v dalším rozvoji. A určitě bych chtěla dosáhnout dalších úspěchů s týmem, protože je to něco hezkého, když vyhrajeme a pak můžeme oslavovat. Můj další sen nebo cíl je hrát v reprezentaci a líbilo by se mi hrát ve švédské lize. Prostě s florbalem dojít co nejdál.