Pochází z hokejového města i hokejové rodiny. Michal Skuhrovec je z Litvínova, kde jeho strýc Radim roky hrával extraligu a on už tak jako kluk chodíval do šatny Chemiků. Sám hokej třináct let hrál, ale kvůli zánětu achilovek s ním musel skončit. A tak se proměnil ve florbalistu. Kdo byl ale jeho hokejovým vzorem, kdy poprvé hrál pod trenérem Pazderou a jak se mu líbil seriál MOST!? I o tom vypráví v rozhovoru pro zápasový bulletin TO JE TO MĚSTO!

Kdy se tedy z vás stal florbalista?

Hokej jsem hrál třináct let. Jsem z Litvínova, takže to byla první volba. Navíc jsem se chodil dívat na strejdu. Ale pak jsem měl zánět achilovek, což mi nedovolilo odtrénovat letní přípravu. To byl můj konec. Hned jsem se rozhodoval, jakým směrem se vydám dál. A jelikož můj starší brácha florbal hrál, tak to byla jasná záležitost. Vidíte, zůstal jsem uněj doteď.

Koho jste měl jako kluk za vzor?

Samozřejmě jsem se nejvíc upínal na strejdu Radima. Měl jsem ho blízko, chtěl jsem hrát extraligu jako on. Coby klukjsem taky pořád sledoval NHL, byl do toho zapálený a fascinoval mě Peter Forsberg. To, jaký měl na ledě přehled. A ikdyž jsem sám byl obránce, líbil se mi útočník.

Brával vás strýc na zimák?

Ano, měl jsem možnost chodit do šatny A-mužstva. Potkával jsem litvínovské „hvězdy“, zdravil je a byla to má motivace, proč mám na trénincích makat. Byl jsem jim blíž než ostatní kluci.

Radil vám strýc?

O hokeji jsme se bavili. Florbal nechává jen na mně, ale teď mi poradil, abych se přesunul na Kladno. Protože zná Honzu Pazderu, zná jeho práci a ví, jaký je to trenér. Doporučoval mi, ať to jdu zkusit, protože se můžu florbalově posunout. Mimochodem kromě Litvínova hrál i on ligu za Kladno. V Litvínově se chodil dívat i na florbal, ale taktiku jsme spolu nerozebírali.

Poměrně brzy jste ve florbale prorazil, že?

Znal jsem pravidla, chodil jsem se dívat na bráchu, takže jsem věděl, v čem se liší od hokeje a brzy se do toho dostal. Odehrál jsem dvě sezony v juniorech a pak si mě přes kamaráda vytáhl Honza Pazdera do Future, kde jsem měl možnost odehrát tři extraligové zápasy. A byly to tři vítězné zápasy. Od té doby jsme na sebe měli kontakt a věděli osobě. Já mu psal, když měl nějaký úspěch s Boleslaví. Ale víc jsme se nebavili. Až mi najednou poslal zprávu, jestli bychom si mohli zavolat a tím vznikly námluvy a nabídka na současné angažmá.

Superligu jste však ochutnal i s Litvínovem?

Byli jsme skvělá parta. Za klub hráli převážně starší kluci doplnění o nás mladší. Pořád to šlo nahoru, zlepšovali jsme se, až to vyvrcholilo postupem do superligy, kdy jsme sehráli fantastické play off. Ve finále 1. ligy jsme porazili Start98 3:2 na zápasy a chytal proti nám Ondra Lupoměch. To byla fakt jízda. Dostali jsme se do nejvyšší soutěže, kde jsme ale zjistili, že mezi superligou a první ligou je fakt velký rozdíl. Nezvládali jsme zápasy, i když jsme třeba vedli, protože jsme neměli vítězné myšlení. Pak přišel pád do 1. ligy a kluci, co si superligu zahráli, si to ve florbalovém životopise odškrtli a skončili. Změnil se nám hodně kádr, takže jsme potom nezvládli ani tu 1. ligu.To je hodně časté.Ano. Plno kluků mělo rodiny, z Litvínova to po republice byly dlouhé cesty. Neviděli se s dětmi, protože pondělí až pátek chodili do práce a o víkendu hráli. Po superlize chtěli vypustit a dát si volno, proto nás do 1. ligy šlo málo. 

Ale postup musela být jízda, zvlášť když v té době získali hokejisté svůj jediný titul, že?

To bylo neuvěřitelné! My jsme sledovali hokej, hokejisté zase propagovali florbal. Znali jsme své výsledky. Oslava hokejistů samozřejmě byla větší, ale ani my jsme se nenechali zahanbit. Litvínov je fakt malé město, potkáváme se s hokejisty, známe je. A snad i oni nás. O úspěších se vědělo, byli jsme stejně jako hokejisté pozvaní na radnici. Když se řekne Litvínov, kromě hokeje se mi vybaví i tramvaj, která jezdí do Mostu. Tu samozřejmě teď zpropagoval seriál MOST! Sledoval jsem ho, nějaké pasáže byly vtipné. Znal jsem místa, kde se točilo, ale že by to mělo pro mě hlubší význam, tak to vůbec. Jen Albín si mě dobírá, když v šatně křičí: Dycky Most! A nebo Dycky Skutr.

Jak dlouho jste zvažoval přestup do Kladna?

Honza Pazdera mi dal na rozhodnutí týden, ale hned, co jsme spolu domluvili, jsem věděl, že Kladno bude správná volba. Jen jsem měl v Mostě dobrou práci a bydlení, ale přítelkyně mě podpořila, byla hlavním motorem, proč jsem sem šel a zatím jsme spokojení. Momentálně pracuji pro klub, dělám nábory, trénuji starší žákyně a dorostenky.

Jaké to je?

Vždycky jsem trenéry žen obdivoval, jak to s nimi mohou zvládat. Pak přišla tato nabídka na Kladně a jsem hodně mile překvapen. Dost holek má velký potenciál, aby si zahrálo velký ženský florbal. Máme plno šikovných hráček, se kterými se dobře pracuje. Na tréninku makají. Florbal je mezi dívkami čím dál víc populárnější. Navíc vidí ženy z reprezentace, že hrají ve Švédsku. Malé holky v nich mají vzory a snaží se zlepšit trénink co trénink. Jejich nasazení v tréninku i v zápasech mě moc mile překvapilo a potěšilo.

Sám jste florbalově spokojen?

Nastavili jsme si ty nejvyšší cíle, ale bohužel jsme teď ztratili pár bodů. Zápasy se nám nepovedly. Víme o tom, na tréninku se snažíme makat a Honza nám ty chyby neustále říká. Bohužel je v zápasech opakujeme a dostáváme zbytečné góly. Tím utkání ztrácíme, nebo dostaneme soupeře na koně. Ale myslím, že se to zvedne. Dřeme, jsme dobrá parta, chceme vyhrát a chceme být úspěšní.Na druhou stranu vás osobně chválil.

 Co vy na to?

Potěší to, ale neberu na to moc ohled. Snažím se soustředit na tým, mě po zápase zajímají tři body a vítězství. Chci raději slyšet pochvalu, že jsme to zvládli jako mančaft.

Rozhovor vedl Robert Sára, MF DNES