Spolupráce mezi Kanonýry Kladno a společností SMT Academy se slibně rozvíjí. Kouč David Vavruška, jeden ze spolumajitelů akademie, připravil pro klub už druhou přednášku na téma mentální trénink a po hráčích ji absolvovali tentokrát trenéři. Nyní chystá ještě třetí setkání - pro rodiče.

Obrovskou devízou SMT Academy je, že její lektoři nejsou teoretici, kteří by rozumy načetli jen v knížkách, ale jejich zkušenosti pocházejí z reálného sportovního prostředí. Třeba Vavruška už 27 let trénuje fotbal, působil u prvoligových mančaftů a teď je šéftrenérem mládeže v Mladé Boleslavi. I proto přednáška pro florbalové kouče Kanonýrů byla postavená na praxi. „Věříme, že to, že naši koučové pocházejí z profesionálního sportu, je to nejautentičtější, co nabízíme. Když si chtějí hráči, rodiče, trenéři něco odnést, je to pro ně záruka toho, že jsme to jen nenačetli, ale že je to čistá praxe. U přednášek má teorie nějakých deset procent, protože o něco se opřít musíme, ale jinak je to jen a jen praxe,“ vypráví zkušený Vavruška.

Sám přiznává, že při setkání s trenéry Kanonýrů jim hodně vyprávěl o svých chybách, které jako kouč udělal. „Jelikož jsem otevřený člověk, tak nechci, aby ty chyby dělal někdo další.“ Snažil se tak posluchače upozornit na důležitost komunikačních dovedností, že hlas i rétorika hrají obrovskou roli. A to u všech mládežnických kategorií. Ale je jasné, že jinak se bude chovat kouč dorostu, juniorů, jinak trenér šestiletých dětí, který svěřence učí teprve základy. „Tu mentální složku je nejklíčovější používat od čtrnácti patnácti let nahoru. U malých dětí je důležité zachovávat si řeč těla, na což jsem v přednášce upozornil. Citlivě vnímají, jak s nimi mluvíte, jestli si k nim dřepnete, jaké zabarvení hlasu používáte. Děti se musí cítit bezpečně, považovat trénink za bezpečné prostředí, protože jinak se nerozvíjí. A to je hodně o trenérovi, jak se u koučování chová,“ prozrazuje Vavruška.

Toho teď ještě u Kanonýrů čeká třetí přednáška, tentokrát pro rodiče hráčů. A právě rodiče považuje Vavruška za ty, kteří hráči dávají největší zpětnou vazbu a nejvýrazněji ho ovlivňují. „Rodič je strůjcem iluze, kterou hráč prožívá. Je třeba říct, že já jim nepůjdu nic kázat, ale otevřít a ukázat možnosti. Stojím totiž na obou stranách – jsem 27 let trenér a zároveň jsem rodič. A nejvíc jsem ve vztahu otec-sportující dítě získal poslední dva roky, kdy to můj syn dotáhl v Příbrami do ligy dorostu. Byli jsme v neustálém kontaktu a spousta věcí mi docvakla. To by mohlo být pro rodiče autentické vyprávění. Ovšem také jsem i mentální kouč, ke kterému chodí mladí hráči na konzultace a bohužel ve většině případů problémy, které prožívají, dělá prostředí doma. To vytváří největší tlak,“ uzavírá Vavruška.