Už kvůli svému příjmení musí být výtečným defenzivním bekem, jenže Matěj Stůj to umí také směrem dopředu. V posledních dvou ligových zápasech – shodně vždy proti Havířovu – dal vítězný gól, slyšel chválu od kouče Jana Pazdery a jen dokazuje, že v devatenácti letech má před sebou skvělou florbalovou budoucnost. Koneckonců to ukázal už v uplynulých týdnech – v sestavě se posunul do první pětky, víc a víc si dovolí, hraje téměř bez nervů.

„Z těch našich mladých hráčů do 21 let udělal od mého příchodu největší progres ve hře a je z nich rozhodně i tím nejpracovitějším. Překvapuje mě, že se nám stará o velice solidní rozehrávku a vím, že jeho potenciál je ještě výš. Velmi dobře se mi s ním pracuje, protože snese velkou náročnost. Bere to jako výzvu a dokonce sám tu náročnost vyžaduje,“ chválí ho kouč Jan Pazdera.

Ta pracovitost je v něm. Odmala hrával Stůj hokej a brzy poznal, že nebude vytříbeným technikem. Že všechny herní činnosti tak nějak zvládá, ale v žádné úplně nezáří, a tak musel dřít. „Jediné, co mi zbývalo, bylo makat víc. Dávat si tréninky navíc, střílet si doma, střílet s jinými lidmi. A makat na kondičce,“ popisuje.

Připravoval se dokonce i s uznávaným kondičním koučem Petrem Brabcem, někdejším házenkářem a bývalým trenérem rychlobruslařky Sáblíkové, fotbalové reprezentace, který teď spolupracuje s florbalistkami Chodova. „Dal mi dřinu, úsilí. U něj to bylo peklo.“

Podstupoval ho i kvůli své další důležité vlastnosti – nesnáší porážky. Přiznává, že chce vyhrát i sebemenší soutěž. Navíc si klade vyšší a vyšší cíle. „Jsou to další věci, které mě nutí na sobě víc makat.“

Studuje střední ekonomickou školu, je ve třetím ročníku. S hokejem už před třemi roky definitivně skončil a začal se plně věnovat florbalu. Předtím – ještě v žákovských letech vypomáhal na turnajích, na které ho brával Michal Bradáč, trenér a taky táta jeho kamaráda. A hokej byl dlouho i součástí jeho florbalového DNA, až nedávno se díky kouči Pazderovi proměnil.

„Honza u mě dokázal zkrotit drsný hokejový styl na florbalový. Už to není z mé strany takové zběsilé hraní, jako když do Kladna přišel. Posledních šest zápasů cítím na sobě větší uvolněnost. Zkouším různé věci, víc si dovolím. Florbalově jsem teď nejspokojenější, co jsem, kdy byl. Naplňuje mě to, baví,“ vypráví Stůj.

Za jeho vzestupem je i psychická stránka. Pochvaluje si, že mu sebevědomí dodávají rozhovory s trenérem. Oceňuje jeho kritický pohled, vyžaduje, aby mu připomínal opakující se chyby. Rád s ním probírá taktické věci i nad rámec tréninku a týmové přípravy. „Chci, aby z mé strany viděl zájem a že chci pracovat.“ A Pazdera to vidí: „Doufám, že v tom bude pokračovat a že tu svou hru do play off ještě posune. Aby potvrdil a splnil roli našeho důležitého hráče.“

Zároveň si Stůj výborně sedí s parťáky – Dušanem „Albínem“ Přívarou, Filipem Ullmannem i dalšími. „S Albínem nejsme jen spoluhráči, ale máme výborný kamarádský vztah. Radí mi, pomáhá.“ A rovněž doufá: „Když to tak půjde dál, budeme plnit Honzovy pokyny, držet jako tým, tak věřím, že tu superligy urveme.“

Není sám, kdo tomu věří.