Ještě minulou středu dřel se svými spoluhráči v hale BIOS a věřil, že už o víkendu se tvrdá příprava projeví. O den později už ale nikdo z Kanonýrů na společný trénink nesměl, aby v pátek Český florbal definitivně zrušil tuto sezonu. „Zaskočený jsem byl, ale situace si vyžadovala mimořádné řešení a nám nezbývá nic jiného než to respektovat,“ říká kapitán A-týmu Filip Ullmann. Hned však dodává: „Věřím, že se postup do nejvyšší soutěže jen o rok odkládá. A že příští sezonu ukážeme suverénní jízdu už základní části.“

Jak jste poslední dny prožíval?

Když jsme najednou nemohli ve čtvrtek přijít na trénink, tak člověk začal přemýšlet. Ale že by se zrušila a anulovala celá sezona, s tím nepočítal nikdo. Když si člověk uvědomí, kolik jsme tomu obětovali energie, času a kde jsme chtěli po sezoně být, tak je to hodně frustrující. My chtěli postoupit do superligy.

Frustrace je pochopitelná. Jaké by však bylo "bez emocí" zhodnocení sezony z vaší strany?

Začala dobře. Do prosince jsme se pohybovali na druhém místě s minimálním odstupem na Karlovy Vary. Hra vypadala vcelku dobře. V lednu a únoru jsme ale nabrali nepříjemnou sérii porážek, když jsme se ocitli v hlubší krizi. Nicméně já osobně jsem ani tady v tom období nezačal pochybovat o naší hře. Všechny zápasy totiž rozhodovaly malé detaily a my většinu duelů prohráli o gól, často v prodloužení. A sám jsem byl překvapený, jak klidným mě ty zápasy nechávaly. Když totiž člověk začne prohrávat, tak si často připouští pochybnosti. Já ale věděl, že jdeme po určité cestě a že hra nabírá parametry, které chceme. Věděl jsem, že v play off budeme připravení na sto procent. Takže i když se může zdát, že jsme sezonu začali výborně a pak jsme ubrali z plynu, tak já zůstával maximálně pozitivní a z porážek jsem si nic nedělal. Byli jsme na play off plný sebevědomí.

Zdá se, že ani ostatní hráči nepochybovali, že?

Když jsme se vraceli z venkovních hřišť do Kladna, tak jsme si v autobuse vždy uvědomovali, kde jsme udělali chyby. My už po zápase dostáváme bezprostřední zpětnou vazbu od trenéra Honzy Pazdery. Takže si vše můžete přebrat. A pokud hráč umí maličko „počítat“, zjistí, kde chyby byly. A ty byly ve věcech, které se dají odstranit každotýdenní prací. Navíc je Honza také výborný psycholog, po diskuzích s ním – a že jsme jich každý týden pár měli – jsme věděli, na čem jsme. A že cesta, po které jdeme, je správná. Nikdo jsme ani po prohrách nepropadali skepsi, depresi. Myslím si, že to platí i u mladších kluků, kterých jsme v týmu několik měli.

Věřili jste díky tvrdým tréninkům?

Ano. Trénovali jsme čtyřikrát týdně a člověk byl často unavený. Sám jsem se ptal, že máme o víkendu zápas, v pondělí trénink, pak posilovna. V lednu, únoru, zrovna když jsme měli nepovedené výsledky, jsem si říkal, že bychom si možná potřebovali odpočinout. Ale zároveň jsem věřil trenérům, že vědí, co dělají a že to má smysl, aby nás na play off připravili po fyzické stránce. Bylo to náročné, dávalo mi to zabrat, ale věděl jsem, že je to pro dobro týmu a že nemá cenu z toho upouštět před play off. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že hned dva tréninky ze čtyř si člověk díky individuálnímu přístupu v posilovně s Honzou Pechrem (kondičním trenérem) přizpůsobil svému času. A to je pro hráče velký benefit.

Jak hodnotíte složení týmu, které bylo generačně i národnostně různorodé?

Začnu u mladých, kteří na mě svou prací zapůsobili. Udělali všichni velký progres, největší z nich asi Matěj Stůj. Je tady i Vojta Pfaur, Vojta Novák či Dominik Janda, kterému se náramně povedl třeba druhý zápas v play off. Bylo to pro ně těžké, protože trenér Pazdera je náročný sám o sobě. Ale zároveň hráče posouvá. Podívejte se na Marka Pixu. Toho jsem znal z Tatranu, ale na Kladně udělal veliký kus práce. Pořád má další kus před sebou, ale taky veliký potenciál, díky kterému to může dotáhnout na hodně vysokou úroveň. V play off dal ve dvou zápasech sedm gólů a myslím, že i to, jak se mu dařilo, je zásluha našeho trenéra. Zmíním i střední generaci, kdy nám ve druhé polovině sezony svým důrazem i klidem hodně v defenzivě pomohl Ľuboš Šefčík. Rovněž Tomáš Svačinka se rozehrál do velmi dobré formy. A v play off jsme se těšili na našeho Ovečkina.

Tedy na Rusa Trofimova. Jaké vlastně bylo mít v týmu cizince, což je na české florbalové poměry rovněž unikátní?

Švédi nám ukázali maličko jiný pohled na florbal. V tom, jak přistupují ke sportu. A bylo fajn mít v týmu někoho, s kým si můžete popovídat jinak než česky. Mnoho kluků to uvítalo. Proto jsem rád, že jsme tady Joela (Ahlina) a Sebastiana (Andersonna) mohli mít. Snad to dopadne dobře a spolupráce bude pokračovat. Byli tu i dva Rusové, pro které to bylo hodně náročné, protože u nich není florbal na takové úrovni a taktická vyspělost je nižší. Ale všichni z nich udělali pro nás sezonu zajímavější, zapadli výborně do týmu.

Šéf klubu Zdeněk Jirák řekl: Teď jde o víc než o sport. A mluvil o tom, že teď klub dostal rok navíc, aby se na boj o postup připravil. Snažil se o pozitivní vnímání. Jak je to u vás?

Na našich ambicích se nic nemění. Já byl moc rád, že jsme hned na začátku přihlásili k tomu, co je naším cílem a co nás hnalo. Naše hra teď má pevný základ, kterým se chceme prezentovat. Ohledně play off jsem byl sebevědomý a věřím, že příští sezonu ukážeme suverénní jízdu už základní části. Pevně doufám, že většina hráčů zůstaneme pospolu. Kolektiv je tu super a každý z nás vidí, jak ta organizace šlape, že by to i leckde v superlize byl nadstandard. A že se postup do nejvyšší soutěže jen o rok odkládá. Zároveň bych chtěl poděkovat fanouškům, kteří nás podporovali a to i v době, když se nám nedařilo. Byl to moc pěkný zážitek hrát před nimi v biosce.