Byl to na začátku roku pikantní přestup. Zkušený útočník Miroslav Šnajdr přišel do Kladna z Karlových Varů, tedy od jednoho z hlavních rivalů v boji o postup do superligy. Zapadl skvěle. A to nejen do mužstva, ale stal se i mládežnickým trenérem. Po necelém čtvrtroce na Kladně říká: „Poznal jsem, že Kanonýři jsou jednotný klub, který směřuje stejným směrem. Všichni mají stejné nároky a dělají vše pro to, aby Kladno bylo jedním z nejlepších míst pro florbal v republice.“

Jak byste zhodnotil své tři měsíce u Kanonýrů?

Je to samozřejmě ještě krátká doba na nějaké hlubší a objektivní hodnocení, nicméně dostal jsem to, proč jsem sem šel. Dočkal jsem se hodně kvalitních tréninků ve vysokém tempu a se skupinou lidí, kteří chtějí makat, mají společný cíl a chtějí florbalu dát něco navíc. S týmem, kde se nehledají únikové cesty a výmluvy, jak něco nejde. Ale naopak se chce každý zlepšovat v každém detailu. A dostal jsem i herní a trenérské zkušenosti, které jsem chtěl.

Pamatuji si, jak jste v lednu po prvním tréninku vyprávěl, že to byla pořádná makačka.

A ona zůstala i po zbytek sezony. Díky Honzovi Pechrovi, který se mnou – stejně jako se všemi – udělal kus práce, jsem to byl později schopný zvládat. Pomohl mi i s jídelníčkem, motivací. Zabíračka to byla, je a bude, ale bylo to, co jsem chtěl a proč jsem sem z Varů přišel. Chtěl jsem makat, nakládat si věci navíc a ne si jen „dělat žízeň“.

Vedení klubu už před sezonou vyhlásilo, že se chce chovat, jako by Kanonýři superligu hráli. Sám jste nejvyšší soutěž hrával, takže je na Kladně superligový standard?

Co se týče tréninku, náplně a věcí okolo, tak je Kladno určitě nejlepší adresou v 1. lize. A když to porovnám s tím, co jsem před pěti lety zažil ve Spartě, je Kladno – budeme-li se bavit o přípravě – na stejné úrovni a možná i dál.


U Kanonýrů jste se stal i mládežnickým trenérem. Jaký pocit jste měl z fungování mládežnické složky?

Byly to spojené nádoby, proč jsem sem přicházel. Nebyl jsem jen hráč, ale i trenér. Chtěl jsem spolupracovat s Honzou Pazderou coby sportovním ředitelem a Martinem Czeczinkarem, šéftrenérem mládeže. Jsou to velcí odborníci a já si tu spolupráci nemůžu vynachválit. Honza pro nás trenéry dělá spoustu věcí, aby nás posunul včetně mě a Michala Skuhrovce, který je zase šéftrenérem přípravek a ženské složky. S Martinem je pro změnu výborná spolupráce v přední linii, můžete s ním o všem mluvit. A samotný klub? Poznal jsem, že je jednotný, směřuje stejným směrem. Všichni mají stejné nároky a dělají vše pro to, aby Kladno bylo jedním z nejlepších míst pro florbal v republice.

Už jste zmínil, že s trénováním pomáhá i Michal Skuhrovec. Stejně tak třeba Dušan Přívara, další hráči jsou u přípravek, na mezinárodních trénincích zase byli zahraniční hráči. Jak důležité je toto propojení A-týmu a mládeže?

Má to oboustranný přínos, protože děti nás nevnímají jenom jako cizí pány, co hopsají na hřišti. Mají k nám jiný vztah, což se promítá i na návštěvnosti, kterou má Kladno výborné. Myslím, že je to zapříčiněné právě tím, že tam hrajeme my trenéři. Další pozitivní věcí je, že si rodiče s námi mohou promluvit a my s nimi, takže se poznáme jinak než jen „profesně“ hráč-fanoušek.

I v Karlových Varech je při zápasech dobrá atmosféra, nicméně překvapila vás bezprostřednost dětí, které po každém domácím utkání za vámi vběhnou na hřiště?

Ano, zpočátku jsem byl hodně překvapený. Ovšem hodně mile překvapený. Je to moc hezké. Ve Varech taky byli skvělí fanoušci, výborní rodiče i děti, které chodily fandit. Na Kladně je to ale jiné v tom, že jsou děti na nás přímo navázané, což ve Varech nebylo. Tam bylo málo hráčů-trenérů, tady je mezi námi vztah jiný. Znají nás. Vědí, kdo jsme. Je to svým způsobem pro děti i odměna, že si s námi mohou jít plácnout na hřiště. A i odměna pro nás, že to nehrajeme jen pro sebe.

Nastává období, kdy se bude řešit kádr na příští sezonu. Věříte, že se ho podaří udržet?

Vnímám to tak, že se postup jen o rok odkládá. Nároky, cíl a cesta, po které k němu jdeme, je stejný a všichni s ním souhlasí. Věřím, že až si kluci trošku odpočinou, opadne zklamání, které nastalo z důvodů, jež jsou důležitější než sport, tak budou chtít pokračovat v tvrdé práci. Vím, že je náročná a že zejména mladším klukům se může zdát, že jim bere spoustu volného času, nicméně doufám, že co nejvíc lidí zůstane. Že se sejdeme v příští sezoně a dotáhneme to, co jsme letos rozpracovali.