V prvním díle rozhovoru mluvil kondiční trenér Jan Pechr o specifické přípravě, kterou florbal vyžaduje i o hráčích, kteří udělali největší progres. V druhé části interview prozradí, jaké to je stát při zápasech na střídačce, jak moc v sobě dusí emoce i to, že kondiční trénink není jen o posilovně, ale rovněž o správném jídelníčku a regeneraci. „Správná strava je vrchol regenerace, jde totiž o palivo pro tělo,“ říká Pechr.

V předchozí části rozhovoru jsme skončili u Kanonýrů, kteří udělali značný progres. Posun se ale asi týkal všech hráčů, ne?

Ano. Ale ten rok byl svým způsobem přípravný, protože když kluci začnou pracovat ve fitku s volnou váhou či velkou činkou, je to pro těžké a koordinačně náročné. Je potřeba vytvořit silový základ, protože rozvoj výbušnosti je vrcholem pyramidy. A myslím, že jsme ten silový základ vytvořili. Bylo to poznat hlavně tehdy, když přišli junioři a cvičili s áčkem, tak ten benefit pro hráče z A-týmu byl mnohem větší, protože junioři neměli vytvořený silový základ. Na to jsme zareagovali, že kluci z juniorky s námi budou mnohem víc času, aby tam následně byla plynulá návaznost na áčko.

Jak to tedy s kondičním tréninkem juniorů a dalších kategorií Kanonýrů bude?

Jak už jsem řekl, junioři budou více propojení s áčkem a měli by s námi strávit mnohem víc času. Aby, když následně přijdou do áčka a já jim napíšu nějaké cvičení s váhou, to nebylo něco, co je zdravotně ohrožuje. Ale aby jim to výrazněji pomáhalo. Minulý týden jsem rovněž rozeslal tréninkový program kategorií od U10 po U15, ve kterém je zohledněna karanténa. Součástí jsou silové i běžecké tréninky. Chci, aby cviky v těchto kategoriích byly jednoduché – ve stylu dřep, klik, výpad, aby je hráči ovládali, na což následně můžeme navázat v A-týmu. Neočekávám, že by po těchto trénincích měli být extrémně unavení. Rovněž jsme se bavili s Martinem Czeczinkarem (šéftrenérem mládeže), že bychom pro trenéry udělali přednášku o sportovním tréninku. Také vytvořit standardy, co by měli kluci i holky v určitém věku umět a ovládat. Ale aby šlo pořád o to, že je to sport a mají se tím v mládeži bavit.

Už jsme to rovněž naznačili v první části rozhovoru. Ale vás k práci u A-týmu Kanonýrů přivedla možnost, že hráči trénují ve čtyřčlenných skupinkách a máte tak šanci na individuální přístup, že?

Ano, protože to je neskutečný benefit. Mně vždycky v tréninku se sportovci vyhovovala práce 1 na 1. Byl jsem hodně na vážkách, jestli se připojit k týmovém sportu, nebo ne. Ale koncept, se kterým přišel Honza Pazdera, mi udělal pevnou půdu pod nohami, že jsem tu práci mohl dělat tak, jak si myslím, že by se dělat měla. Měl jsem i nabídky z ligového fotbalu, ale tam se jednalo o to, abych udělal kruhový trénink, což by mě profesně zabilo. U Kanonýrů jsme to hezky nastavili a myslím, že se to může ještě posouvat dál a dál. Zjistil jsem totiž, jak by měla ideálně vypadat práce silově-kondičního trenéra v týmových sportech. A zároveň dnes vím, že tato práce je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Že mě to naplňuje

Na jakou část těla se musíte při florbalové přípravě nejvíce zaměřit?

Hlavně se zaměřujeme na nohy. Ale tím, že jde o komplexní cviky, je silný i střed těla. Kdybych to měl rozdělit procentuálně, tak to mohlo být až 80 procent spodek a 20 procent vršek.

Mluvíte i do jídelníčku?

Ano. Na začátku ledna jsme měli sezení, kde jsem měl přednášku na téma výživy a regenerace. Fyzično je jedna věc a druhá je to dobře spojit s regenerací a hlavně s jídelníčkem, což je vrchol regenerace, palivo pro tělo. Po této přednášce byl velký posun u hráčů v rekompozici – tuk v těle šel dolů, svaly nahoru. Ovšem pořád jsme na určité bázi dobrovolnosti, není to tak, že by mi celý tým povinně posílal, co jedl a co ne. Na druhou stranu jsem stále na telefonu, takže často s kluky konzultuji, radím jim.

Také jste s nimi celou sezonu stál na střídačce. Jaké to bylo?

Bylo to super a bylo to hrozné.

Hrozné v nervech?

Přesně tak. Protože to nemůžu ovlivnit. Znám to z fotbalu. Když hraji, můžu výsledek ovlivnit. Ale když jsem byl zraněný a jen to sledoval ze střídačky, bylo to peklo. To samé teď platí na florbale. Nemám v ruce hokejku, tak to neovlivním. Tedy i kdybych ji měl, tak to taky neovlivním (úsměv). Ale je super, že tam prožívám silné emoce. Kluci to vědí, takže občas mají po nějakém gólu ode mě modřinu na ramenu. Florbal mě chytil. Stávalo se, že i moje mamka, což je můj věrný fanoušek, mi po zápasech Kanonýrů psala, jak koukala na florbal a jak je nadšená, že jsme vyhráli. Nakazil jsem tedy i okolí.

Ptá se vás trenér Pazdera na názor ke hře, či jste spíš tichý pozorovatel?

Mám tam svůj koutek, kde se „schovávám“. Když Honza něco potřebuje, vyhovím mu, ale florbalovým technicko-taktickým věcem samozřejmě nerozumím. V tom rohu si prožívám své emoce, mám tam bublinu. Občas prohodím slovo s kluky, ale spíš se snažím z něj nevylézat. Ale teď jsem si do bytu dával různé fotografie a mám tam hned čtyři obrázky z florbalu, jak slavíme góly. I to je důkaz, jak jsem se do florbalu zažral.

Tým už se začíná připravovat na novou sezonu. Posilovny by se mohly v omezené míře (bez využití sprch) začít otevírat v polovině května. Nabourává to nějak vaše plány?

Pro mě by bylo ideální, aby už v květnu byla posilovna otevřená, což nevím, jestli se opravdu povede. Z pohledu běžecké vytrvalosti mi to může být jedno, protože klukům odešlu programy a oni to odběhají sami. Ale z hlediska silového tréninku, který bych už v květnu chtěl rozjet, bych musel, pokud by posilovny otevřené nebyly, udělat maličkou změnu. Ale pořád jsme daleko od sezony, takže když začneme v posilovně v červnu, není to žádný problém.