Kanonýři Kladno dál úspěšně posilují svůj trenérský štáb. Podařilo se jim totiž nově získat Václava Michálka, zkušeného florbalového odborníka a doposud profesionálního šéftrenéra Plzně, který od nové sezony povede společně s Janem Bukem mužstvo juniorů a zároveň bude působit s Michalem Bradáčem i u mladších žáků U13. „U Kanonýrů je na první pohled vidět, že se dělá maximum pro to, aby klub byl úspěšný. A to se mi líbí,“ říká 29letý Michálek.

Václave, vítáme vás na Kladně. Jak jste vlastně s florbalem začal?
První kontakt s florbalem přišel v hodinách tělocviku v šesté třídě na základní škole (rok 2002). Díky svojí chytrosti a šikovnosti jsem dokázal přesvědčit své spolužáky, že si mě do týmu musí vybírat jako prvního. Na tělocviku se mi florbal tak zalíbil, že jsem vyhledal nejbližší klub a stal jsem se florbalistou. Jako aktivní hráč jsem působil sedm sezon v FBC Plzeň, kde jsem nasbíral mnoho zkušeností, zážitků a získal spoustu přátel. A jelikož jsem v té době florbalem doslova žil, rád jsem v roce 2011 přijal nabídku rozšířit trenérský tým FBC Plzeň.

Na jaké pozici?
Protože jsem byl dost sebevědomý, tak jsem si rovnou řekl o místo asistenta u mužského A-týmu, který zrovna postoupil do 1. ligy. Tým druhou nejvyšší ligu sice neudržel, ale já se následující rok stal hlavní trenérem mužského týmu. Později jsem se odstěhoval do Prahy a dal si od florbalu tři roky pauzu. Brzy mi však začal chybět, a tak jsem si postupně k němu nalezl cestu zpět, stejně tak k trénování. Trenérský návrat jsem prožil ve Slavii Plzeň, kde jsem měl tu čest sezonu a půl trénovat ženský tým v 1. lize. A následně v roce 2017 už přišla nabídka od mateřského klubu FBC Plzeň na pozici profesionálního kouče a stal jsem se na tři roky šéftrenérem oddílu.

Plzeň je hokejové město, úspěšná je i v hokejbale, ale čím to, že florbalu na vysoké úrovni se tu až tak nedaří?
Jedním z prvních florbalových klubů, který tu vznikl, byla právě FBC Plzeň. Oddíl letos oslavil už 21 let od založení. Bohužel jsou však západní Čechy jeden z regionů, kde se florbal rozvíjí pomaleji. I přesto v současné době fungují v Plzni tři velké ambiciózní kluby, mezi nimiž ovšem panuje velká rivalita. Což je podle mě pro rozvoj kraje spíše na škodu. Chtělo by to více spolupráce a trochu potlačit klubismus.

Jste silně spjat s Plzní, jak se tedy zrodil váš přestup ke Kanonýrům?
Jednání trvala zhruba dva týdny a přišla v době přísných koronavirových nařízeních, tudíž vše probíhalo po telefonu či videohovorech. Klíčovou osobou byl Mirek Šnajdr, který má svým způsobem podobný osud jako já – odešel z pozice šéftrenéra Karlových Varů do Kladna. Po několika hovorech s Mírou, ve kterých mi popisoval fungování zdejšího klubu, mě pak kontaktoval sportovní ředitel Honza Pazdera už s konkrétní nabídkou. A po týdenním uvažování jsem se rozhodl pro další změnu v mém životě.

Kanonýři se netají ambicemi. Jak se vám jejich vize líbí?
Myslím si, že skoro každý florbalový klub je ambiciózní, ale málokterý k tomu tak skutečně přistupuje či něco obětuje. To u Kanonýrů je už na první pohled vidět, že se dělá maximum pro to, aby klub byl úspěšný. Prostředí se mi moc líbí včetně sportovní vize, přístupu hráčů, personálního obsazení nebo sportovišť. Sám jsem příchod do klubu měl jednodušší i v tom, že jsem se znal se všemi šéftrenéry (Skuhrovec, Czeczinkar a Šnajdr). Díky tomu jsem se rychleji začlenil a zapojil do procesu fungování klubu. Zbytek spolupracovníků jsem poznal během prvního měsíce tady.

Stal jste se trenérem juniorů, kteří letos v nedohraném play off postoupili přes favorizovaný Chodov do čtvrtfinále a v následující sezoně chtějí být vzhledem k silným ročníkům ještě úspěšnější. Jak vnímáte sílu celku?
Máme skutečně ambiciózní juniorské mužstvo, takže doufám, že v následující sezoně ty naše ambice potvrdíme a budeme hrát o nejvyšší příčky v juniorské extralize. Někteří hráči už se dokonce připravují s A-týmem, čímž sbírají obrovské zkušenosti, které v sezoně mohou přenést i na mladší nebo méně zkušenější spoluhráče a tím pomoci posouvat mužstvo výš. Kluky teď sleduji na trénincích nebo v přátelských utkáních. Navíc na letní turnaj Prague Games (startuje 8. července) odjíždíme v nejsilnější možné sestavě, a tak budu mít možnost svěřence ještě lépe poznat.

Trenér Jan Pazdera stojí o výraznější provázanost A-týmu s juniorkou. Jak bude vypadat vaše spolupráce?
Na to se hodně těším, protože pro mě osobně je spolupráce s Honzou inspirující a z každého jeho tréninku sbírám hodně trenérských zkušeností. Zatím jsem absolvoval několik tréninků A-týmu na hale BIOS. Sledoval jsem sice hlavně juniorské hráče, ale zajímala mě i příprava elitních hráčů.

Kromě juniorského mužstva povedete ještě mladší žáky U13.
Ano a musím říct, že jsem u této kategorie moc rád. Hráči jsou zrovna v doznívajícím zlatém věku motoriky, tudíž dobře vnímají a pracují v trénincích. V sezoně nás čeká hodně práce, ale věřím, že budeme úspěšní a kluci se budou zlepšovat. Mým cílem je, aby hráči rádi chodili na tréninky a zlepšovali se. A aby odcházeli z tréninku s pocitem, že se něco naučili a má smysl dále na sobě pracovat a chtít být úspěšní.

Budete na Kladně i bydlet?
Dojíždím. Z Plzně je to hodinka jízdy po dálnici, takže o přestěhování zatím neuvažuji.

Na závěr jedna mimoflorbalová otázka: jaké jsou vaše koníčky?
Moc času na ně nezbývá, zvlášť přes sezonu. Ale největším koníčkem je určitě dobré jídlo (je to vidět), hudba, sport (to není vidět). A taky hraní FIFA na PlayStationu. A k mým zálibám patří i móda – mám docela hodně bot a kšiltovek, teď nově i tu s kanónem.