Rozhovor s novou posilou Kanonýrů, Jan Linhartem

Ke Kanonýrům přišel před dvěma týdny a hned po pár vteřinách prvního mače za Kladno, ukázal svou sílu, když připravil výtečný gól pro Miroslava Šnajdra. Útočník Jan Linhart zkrátka umí – ve 33 letech už zažil dva postupy do superligy, za Vinohrady odehrál 91 utkání v nejvyšší soutěži a má v nich průměr téměř bodu na zápas. Teď ale pracovník v reklamní agentuře upřímně vítá sportovní lockdown, protože chce dohnat fyzičku, která utrpěla jeho letním zraněním.
„S Honzou Pechrem tak denně pracujeme na tom, abych se dostal na level, na kterém jsou ostatní kluci, a byl pro tým skutečnou posilou,“ říká Linhart v rozhovoru pro klubový web.


Florbal hraješ už skoro čtvrtstoletí. Jak jsi s ním v době, kdy o němnikdo moc nevěděl, začal?

Bylo to kolem roku 1996 a já začal chodit na florbalový kroužek na naší Základní škole Mandysova v Hradci Králové, odkud i pocházím.
Patřili jsme k zakladatelům, hrálo nás pár nadšenců a docela nám to šlo. Tenkrát nás trénovala paní učitelka Růžičková, což byla průkopnice florbalu v Hradci. Během dvou let se náš oddíl rozrostl a začali k nám chodit i kluci z jiných základních škol. V tu chvíli naší trenérku napadlo, že by nás přihlásila do ligy mladších žáků, kde jsme se a snad si to pamatuji správně hned první rok dostali na republikový finálový turnaj. Tam jsme vypadli až v semifinále na nájezdy s týmem Faraos Praha, kde zářil Dan Šebek. V tu chvíli jsem začal brát florbal víc vážně, protože jsem zjistil, že se můžeme měřit s kluky z celého Česka. 

Jak tvoje kariéra pokračovala dál?
Dalším mezníkem bylo seznámení s Markem Jarochem z SSK Furure, kam jsem zamířil a později se potkal i s mým současným spoluhráčem a dlouholetým kamarádem Odrou Riebauerem. Na období ve Future vzpomínám moc rád, protože tam jsem se dostal k opravdovému florbalu, ať už na Czech Open nebo na různých prázdninových turnájcích v Evropě, které jsme povětšinou opanovali.

Ale tehdejší extraligu sis za Future nezahrál. Proč?
Poté, co jsme s Future vyhráli juniorskou ligu a já měl poskočit do chlapů, neměl jsem vůbec motivaci pokračovat. Chyběli mi kamarádi z Hradce, a tak jsem se domluvil, že ve Future skončím a půjdu zpět do Hradce. Tam jsme s bývalými spoluhráči založili chlapský tým a zkusili florbal v Hradci trošku povznést. Po pár letech, kdy jsme postupovali, nastal útlum, protože většina kluků už brala florbal jen jako zábavu a způsob, jak si udělat žízeň. A v ten moment se mi ozval Matěj Raiter, který rok předtím přestoupil do SKV.

A vy ho následoval do Vinohrad.
Říkal, že přijde nový trenér – Honza Pazdera. Že je ambiciozní a chtěl by vytvořit úplně nový tým, který postoupí do tehdejší extraligy. S Honzou jsme se sešli, řekli si pár vět a já se stěhoval zpět do Prahy. Nakonec z toho bylo téměř osm sezon, dva postupy a dva sestupy ze superligy. Spousta přátel, zážitků a moje současná přítelkyně.

Až teď jste se rozhodl pro přestup do Kladna. Proč? Rozhodly vazby na trenéra a manažera?
Ano. S Honzou jsem byl v kontaktu vlastně nepřetržitě. Byl jsem dokonce jeden z těch, kteří ho do angažmá v Mladé Boleslavi tlačili a říkal mu, že je to jeho životní šance, která už nemusí přijít. To jsme ještě nikdo netušili, že se z něj stane jeden z nejlepších trenérů v Česku. Tím, jak jsme spolu stále o florbalu mluvili, jsem si začínal uvědomovat, že on chce dělat florbal jako sport, ne jako koníček. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl pro přestup na Kladno. Neberu to jako krok zpátky, protože vím, že dokáže posunout dopředu hráče v jakémkoliv věku, tedy i v tom mém (úsměv). Ondra Riebaeur i třeba Albín Přívara nebo Fíla Ullmann byli samozřejmě v rozhodování plusem. Psali jsme si spolu už vloni, takže když jsem se finálně rozhodoval, věděl jsem, kam půjdu. Jaké jsou nároky i možnosti k trénování za těch 14 dní, co tu jsem, se mi to jen potvrdilo.

Stihl jste však jen dva zápasy – pohárový proti Bohemians a šlágr ve Varech, protože pak přišel sportovní lockdown.
A já ho uvítal. Hned druhý týden letní přípravy v SKV jsem zranil, byl sedm týdnů mimo a jak říká trenér Pazdera, jsem zanedbanej. S Honzou Pechrem tak denně pracujeme na tom, abych se dostal na level, na kterém jsou ostatní kluci, a byl pro tým skutečnou posilou.