Hugo Hübner a Matěj Čika jsou sice věkem ještě dorostenci, ale před vynucenou pauzou už trénovali společně s áčkem.

Oba jsou věkem ještě dorostenci, ten jeden má dokonce pořád hodně „horkou“ občanku, a podle regulí zatím nesmí hrát zápasy mužů. I tak ale Hugo Hübner a Matěj Čika už chodili před koronavirovým zákazem trénovat s A-týmem Kanonýrů a rozhodně tu nebyli jen do počtu nebo nějakou záplatou.

„Nejdřív mě na trénink áčka nominovali trenéři. Pak jsem se rozhodl trénovat s muži dál, protože jsem viděl, jak mě každý trénink neuvěřitelně posouvá. Ten program je sice náročný, ale to jsem od toho očekával. Takže jsem se před pauzou snažil od každého spoluhráče něco naučit,“ říká 15letý Čika.

A podobně je na tom o rok starší Hübner. Ten se na tréninky přihlásil dobrovolně na loňském soustředění juniorů a po pár jednotkách mu kouč Jan Pazdera nabídl, ať chodí s „áčkaři“ pravidelně. „A jsem za tu šanci rád, protože mě to posouvá po fyzické i herní stránce a rovněž ve smyslu pro detail, na který se u Kanonýrů klade velký důraz. Všechno, co jsem se na áčku naučil, se pak snažím aplikovat do zápasů a ukazovat i spoluhráčům,“ vypráví Hübner, který byl letos v lednu zařazen do All Stars turnaje regionálních dorosteneckých výběrů.

Matěj Čika

Možná by mohla zaznít otázka, k čemu jim trénování s áčkem vlastně je, když za něj nesmí hrát? Odpověď je však snadná – díky jednotné sportovní koncepci Kanonýrů je tu herní provázanost různých kategorií a oba dorostenci pak mnohem snáz mohou své zkušenosti prodat třeba při zápasech juniorů. A pomoct – jak se v této sezoně podařilo – ke klíčovému postupu mezi 12 nejlepších celků.

 „Jsem rád, že se nám takový úspěch povedl a doufám, že Top12 se už stane naším standardem. Moc se těším na zápasy, protože srovnávat se s nejlepšími kluby v zemi se jen tak někomu nepovede,“ míní Hübner.

Čikovi, který je v juniorce nováčkem, zase tréninky v áčku pomohly k lepší adaptaci v kategorii, kde je pořád tím nejmladším a hrají proti němu i o tři roky starší borci. „Věřím, že v nejvyšší soutěži ukážeme, jak silný tým jsme,“ přeje si.

Mimochodem jeho maminka Kateřina minulou sezonu působila u A-týmu Kanonýrů jako fyzioterapeutka. Poznala velký florbal zblízka, také proto je Matějovi i po sportovní stránce velkou oporou. „Řešíme florbal velmi často a zároveň mi po mém zranění kolene, kdy jsem byl tři měsíce mimo hru, hodně pomohla, abych se vrátil zpátky,“ popisuje Čika.

Teď – v době vynucené pauzy – se připravují individuálně. Využívají projektu Kanonýrů #trenujchytre, k tomu samozřejmě dle pokynů kondičního kouče Jana Pechra přidávají běh či kolo. „Musím přiznat, že když je hnusné počasí, tak se mi do běhání těžko přemlouvá. Ale vezmu si víc vrstev a jdu,“ říká Hübner, kterého od neděle čekají nové povinnosti, neboť jeho rodina se rozroste o psího člena.

Oba se nemohou dočkat, až vládní nařízení zase povolí společné tréninky, protože jim chybí kontakt s kanonýrskými parťáky. Třeba i proto, aby mohli v BIOSce pokračovat dál v plnění svých snů. Jak zní? „Teď se co nejvíce rozvíjet na trénincích áčka a vše přenést do nejvyšší soutěže juniorů. A do budoucna bych chtěl reprezentovat Českou republiku,“ přiznává Čika.

„Mým snem je být stálým členem A-týmu a také se dostat do kádru reprezentace do 19 let,“ prozrazuje Hübner zase své mety.

Tak ať se oběma sny splní.

Hugo Hübner