Jako hokejista o sobě dal vědět již v juniorském věku. Reprezentoval za osmnáctku, potom za dvacítku. V roce 1984 už hrál - jako dvacetiletý - v národním týmu dospělých. S kolegy v útoku Petrem Rosolem a Petrem Klímou si sedli podobně jako později Jágr s Holíkem a Reichlem. Tehdy s nimi hrál v jihlavské Dukle, kde vykonávali vojenskou službu. Přispěl tam k 10. titulu „vojáků“.

(na snímku ČTK s kolegy veterány)

V sezóně 1983-84 s reprezentací vyhrál Švédský pohár a za několik týdnů odjel na Kanadský pohár. Vrcholem pak bylo domácí mistrovství světa v roce 1985, které tehdejší Československo vyhrálo.

Po mistrovství světa ukončil vojenskou službu a vrátil se do Kladna. Pokračoval i v národním týmu. Po krachu minulého režimu v roce 1989 se vydal do zahraničí. Tři vydařené sezony strávil ve finském Kärpät Oulu. Pak zamířil do Německa - na tři roky do EC Bad Tölz a pak do River Rats Gerestried. Po návratu se soutěžním hokejem jako hráč skončil, sport ale zdaleka neopustil.

V roce 1998 se totiž stal mistrem světa i v hokejbalu – na šampionátu v Litoměřicích. Na Kladně byl u založení populární Habešovny Gladiators.

Přivedl sem i další sport, a sice in-line hokej. Založil a trénoval tým IHC Čerti Kladno.

Neopustil ani hokej - trénuje dorost PZ Kladno, baví se také při zápasech veteránů. Třeba v roce 2008 v Moskvě u příležitosti padesátin Vjačeslava Fetisova, nebo při vzpomínkové akci na MS 1985 v Jihlavě a dalších. Rád si zahrál i na exhibicích Jágr Teamu.

(na snímku Kladenských listů na nedávném happeningu)

Nyní se tedy neúnavný sportovní „všeuměl“ rozhodl nahlédnout do dalšího sportu – florbalu. První trénink v sítenském údolí hodnotil shovívavě jako uspokojivý, ovšem s poznámkou, že to hlavní teprve přijde. Hráči byli unavení, ale spokojení. Trenér je pobavil i přidělováním vlastních přezdívek hráčům - Lipiho spontánně překřtil na "Valderramu". Ten si hned adekvátně upravil profilovou fotku na facebooku.