Jak moc těší, že ve své třetí superligové v řadě lze Kanonýry už považovat za etablovaný tým nejvyšší soutěže?
Moc a je to vidět na tom, jak se u nás mění vnímání úspěchu a co je to špička. Dřív jsme brali, že je to samotná účast v superlize, pak že je to postup do play off a dnes už chceme budovat tým tak, aby byl schopen bojovat o semifinále. Neříkám, že je to už pro tady tu sezonu, to je zatím spíš sen, ale chceme mužstvo tvořit tak, abychom se čtyřce přibližovali. S velkým respektem vnímáme, že v té ještě dneska nejsme, proto je cílem být do šestého místa. Tedy postoupit do play off přímo, ne přes předkolo.

I posily naznačují, že ta ambice je reálná.
Já si pamatuji na složitá období v 1. lize či po dřívějších postupech do nejvyšší soutěže, kdy jsme jednali s hráči. Bylo to těžké a demotivující. Bývali jsme odmítaní či jen využívání k tomu, aby si hráči domluvili lepší podmínky v jejich tehdejším klubu. Dnes je to jinak, a to nejen ze sportovního pohledu, ale jsme unikátní i v tom, že hráčům díky skvělým fanouškům nabízíme prožitek a emoce, které mohou společně sdílet. V tom jsme nejlepší. Je to naše přidaná hodnota, pro hráče je to zajímavé a daří se pak lépe vyjednávat s těmi, kteří nás pro nás dřív byli nedosažitelní.

V Livesport Superlize jsou odskočeny tři kluby - Mladá Boleslav, Tatran a Bohemians. Daří se ta výkonnostní mezera na ně zbytku snižovat?
Z dlouhodobého pohledu asi ano. Ale Tatranu se teď vrátili rozdíloví hráči, což krátkodobě může vytvořit větší rozdíl. Nicméně utkání, které se dá v určité fázi odehrát s týmem ze špičky vyrovnaně, je víc, než bývalo před sedmi deseti lety. Vyrovnává se to, ale tři zmíněné týmy jsou dál než zbytek ligy.

Už jsme zmiňovali unikátní fanoušky. Jak moc těší právě silná komunita, která kolem klubu je?
Je to hrdost. Pro nás se komunita stala důležitým kapitálem, který v klubu máme. Pamatuji, jak jsme před pěti šesti lety o tomto debatovali s Ondrou Fuchsem (místopředseda Kanonýrů), kam se chceme vyvíjet dál. Chtěli jsme v první řadě, aby nás to bavilo s těmi místními lidmi, abychom se na sebe mohli podívat hezky, když se potkáme na Sletišti, ve škole či školce. A tu komunitu se nám skutečně podařilo vytvořit, že když se teď procházím po městě, vídám známé tváře z Kanonýrů, lidi klubem žijí. My si toho nesmírně vážíme, protože je to nejcennější, co v klubu máme. I pro tu komunitu chceme dál vytvářet zajímavé akce, které nejsou spojené jen s áčkem, ale i mládeží.

Pozitivním je, že neměnná je i struktura a složení zaměstnanců klubu, že?
To je nesmírně důležité. Není to jen o pozici generální manažera, ale moc rád zmíním sekretariát pod vedením Katky Vránové, která je z mého pohledu jedním z naprosto klíčových lidí v Kanonýrech. Organizuje každodenní chod, jsou to plíce našeho klubu. Sportovní úsek se neustále posiluje, Tadeáše Chrousta jsme posunuli do pozice sportovního ředitele. Máme čím dál víc šéftrenérů, a když jsme měli na jaře se všemi schůzku, tak byla velmi konstruktivní a inspirativní. Den před tím jsem absolvoval poradu v práci a ve srovnání s ní to bylo neskutečně osvěžující. Viděl jsem, jak kluci táhnou za jeden provaz. Na sportovním úseku máme silnou skupinu lidí a velmi dobré prostředí.

To se odráží i v náborech a zájmu. Byť se mluví o početně slabších ročnících, tak v BIOSce je pořád plno.
Tím, že jsem rodič, tak to je to, co mě nejvíc baví. V hale potkávám spoustu kamarádů ještě z dob, kdy jsem hrál, a teď na florbal vodí své děti. Je nabíjející, když přijdete do BIOSky a je na hřišti 50-60 dětí, které to viditelně baví. Přijde mi, že se zlepšují i sportovně, máme výsledkově silné ročníky a je v tom znát rostoucí kvalita našich trenérů.