Je zhruba týden po vyřazení. Jak moc konec v pátém zápase na penalty ještě bolí?

Mrzí mě to hodně. Kvůli fanouškům, kteří nás chodili podporovat, ale především kvůli vedení klubu a hráčům, jaké úsilí do toho vložili. Přestože se nám vše nedařilo dle představ, neskládali jsme se a bojovali jsme. Bylo vidět, že kluci to chtějí na hřišti urvat. Pět utkání ve čtvrtfinále hovoří o vyrovnanosti samo za sebe. Soupeř zvládl pár věcí lépe než my. Tak to bohužel chodí.

Jak to vypadalo v kabině po posledním utkání?

Zklamání. Psychické prázdno. Dali jsme do toho vše, co jsme v tu chvíli měli. Možná byl náš letošní potenciál někde výš, ale v danou chvíli to bylo tak, jak to bylo. Na to se nelze vymlouvat. Osobně jsem na tým hrdý. Zkušenosti s vypjatostí v play off mělo pramálo hráčů. Musí je nasbírat. Nezbývá, než se z prohry poučit co nejlépe to půjde a vzejít z toho opět o něco silnější.

Když se vrátíte zpět k sérii, kde byl klíčový moment?

Bylo jich více. Vedení 6:4 ve druhém utkání, vedení 4:3 ve čtvrtém utkání. Naše úvody v prvním víkendu. A samozřejmě naše fauly. Bylo vidět, že si soupeř do přesilovek věří. To jsou věci, které zkrátka v play off rozhodují. My jsme v těchto situacích byli slabším týmem.

Hledal jste odpověď, proč tým nezvládal penaltové rozstřely a případně udělal byste v nich něco jinak?

Psychické rozpoložení a individuální kvalita a zkušenosti. Hráči jako Strachota, Zavadil, Nushart, Klápa - to jsou jména, která dlouhodobě ukazují svoji individuální kvalitu na českých hřištích. Na naší straně jsme určitě taky měli kvalitní hráče, ale chybělo trochu více zkušeností a klidu. Teď zpětně je jednodušší říct, co by se dalo udělat lépe. Jak už jsem zmínil. Vedení o branku nebo o dvě musí vítězný tým umět uhrát. Nám se to nepodařilo a jako hlavní trenér nesu odpovědnost za to, že se to nepodařilo dovést do vítězného konce.

Jak hodnotíte sezonu od svého listopadového příchodu?

Obecně? Vypadnout ve čtvrtfinále při ambicích na postup znamená neúspěch. Ale objevila se řada pozitivních věcí, na kterých se dá stavět. Zároveň z každého střídání, utkání sbírají mladí kluci potřebné zkušenosti. Věřím, že je zužitkují ve svůj prospěch a posune je to vpřed. Pro tuto příležitost se mi líbí replika z filmu Rocky: "Nezáleží na tom, jak tvrdě umíš zasáhnout. Jde o to, jak tvrdou ránu umíš dostat a stále pokračovat".

V čem byla přednost týmu, co mu naopak chybělo, aby byl mezi nejlepšími?

Chybělo nám více branek v síti soupeře. Teď vážněji, byly to detaily (naše vyloučení, chyby potrestané soupeřem), které ovšem opravdu vedly k tomu, že jsme nevstřelili více branek do sítě soupeře. A týmová přednost? Tým vždy dokázal svůj výkon pozvednout. Akorát to občas přišlo po nějakém hrozném úseku hry, kdy se soupeři obvykle podařilo dotáhnout nebo překlopit skóre ve svůj prospěch. Takže do budoucna bude potřeba, aby tým uměl hrát nejen kvalitně, ale taktéž bez výkyvu výkonnosti v utkání.

Cílem vedení je víc a víc zabudovávat odchovance, jak moc vás těší, že Bachmaier, Bohuslávek, Janda i Novák patřili v play off k oporám?

Kluci mají ještě spoustu florbalové budoucnosti před sebou. Takže jim přeju, aby jim vydrželo zdraví a taky takové to dětské nadšení pro hru samotnou. Postupem času vnímám, že někteří nadějní hráči končí právě z toho důvodu, že si při tom všem tlaku nedokáží udržet to nadšení ze hry samotné, kvůli kterému s tímto sportem vůbec začali. Každopádně je velice pozitivní, že se hráči takto zabydlují v A-týmu. Je to motivační impuls pro mladší hráče, že při dostatečné píli mohou následovat jejich cestu. To, že již v takto mladém věku jsou hráči v náročných utkáních oporami pro svůj tým, je tak trochu bonus pro trenéra, ale především velké zadostiučinění pro oddíl jako takový. Ukazuje se, že klub a trenéři udělali velký kus práce. Za to jim patří dík.

Co pro vás osobně znamenal posun od juniorů k A-týmu?

Moje angažování v Kanonýrech bylo postavené především na tom, že jsem věděl, že mi to přinese další zkušenosti a inspiraci. Už práce u juniorského týmu pro mě byla přínosem a logicky vedení mužského A-týmu je ještě o úroveň výše. Obohatilo mě to nejen trenérsky, ale také lidsky. Spolupráce s hráči není někdy jednoduchá, ale to je trenérský job. Na druhou stranu má člověk příležitost pracovat s nadanými juniorskými hráči či naopak velmi zkušenými hráči, kteří za sebou mají skvělé týmové úspěchy. Ne každý má tuto možnost. V neposlední řadě musím uznat, že můj vstup na lavičku výrazně usnadnilo profesionálně nastavené prostředí v realizačním týmu i kolem celého A-týmu, za což je potřeba poděkovat. Mohl jsem se tak ihned soustředit především na florbalovou přípravu. Proto mě mrzí, že výsledek sezony je takový, jaký je.