Jakube, jaká se sešla parta a jak jsi do ní zapadl?

Dá se říct, že jsem nastupoval do rozjetého vlaku, kde už se všichni znají. Naštěstí jsem objevil i mně známou tvář z Olympiády dětí a mládeže - Jana Marvánka ze Sparty a jeden kluk byl také poprvé – Jiří Bauer ze Znojma. Takže to byli kluci se kterýma jsem byl na pokoji. Postupně jsem se seznámil víceméně s každým - krom koučů... s těmi jsem neměl tu čest mluvit na nějakém osobním pohovoru, takže jsem úplně nevěděl, co ode mne přesně čekají. Celkově bych tedy řekl, že parta byla dobrá.

Jak bys zhodnotil soupeře, které jste všechny vysoko porazili?

Soupeři byli na vysoké úrovni co se týče taktiky a techniky. Trenéři nám ale vsugerovávali svůj poznatek, že to neumí ve velké rychlosti. Takže jsme hráli rychle a nedali jim prostor. Tak se zrodily vysoké výhry.

Byl turnaj dobře zorganizován?

Organizace byla dobrá, ale jsem zklamaný z návštěvnosti: chodilo 100 lidí maximálně. Třeba na vyvrcholení Prague Games chodí několikanásobek, a tohle byla přece repre.. Vytkl bych malé porce jídla - to byl velký problém - a také nedostatek iontových nápojů (z lišácké odpovědi není zcela zřejmé, jaké ionty má Jakub na mysli – pozn. redakce).

Co Ti ukázal z hlediska Tvého florbalového života – dal jsi to v pohodě nebo jsi cítil rezervy?

No pro mne je to obrovská zkušenost. Hrála se zde rychlá útočná hra, s jakou jsem se já ještě nesetkal. Kombinace na polovině soupeře a 5 křižných nahrávek během jednoho střídání... Ve mně to probudilo pocit, že na tom bych měl zapracovat – tedy na své útočné stránce, na střele z první a bleskurychlých nahrávkách. Na rozdíl od ostatních kluků nejsem z týmu, kde se hraje až tak útočně – a cítil jsem, že bych to měl zlepšit. Beru si z toho velké poučení a jsem ochoten se o taktice a stylu hry v lecčem podělit s naším juniorským trenérem, abychom příští rok neměli konkurenci (říká s úsměvem).
Jelikož to byl team spíše ročníků 92, měl jsem dojem, jako by role byly již předem rozdány. Jako nováček jsem možná hrál spíše svázaně, s podvědomou obavou, abych něco „nepodělal“. Přesto jsem si užíval každé minuty na hřišti. Znovu se vracím k tomu, že ze svého týmu nejsem zvyklý na tak útočnou hru - pak nevím, co si jako obránce mohu nebo nemohu dovolit.
Do florbalového života mi tedy turnaj dal spoustu zkušeností a doufám, že je všechny zúročím. Jsem rád, že jsem se na takovou akci podíval. Rád bych se dostal i na MS ale to je ve hvězdách... Jak už jsem řekl - protože jsem nemluvil osobně s trenérem, neznal jsem přesně konkrétní úkoly – s tou znalostí by to bylo lepší a třeba bych hrál ještě líp.

V týmu byla převaha kluků z Future, našeho nedělního soupeře. Přinášíš do kladenské kabiny nějaké rady?

Do kabiny asi nic konkrétního o repre spoluhráčích nepřináším – ale na našich parketách jim to určitě tolik nepůjde a tak VYHRAJEME!