První náš soupeř byl Sokol Hanspaulka. V brance jsme dali příležitost našemu brankáři Hajkovi Kočarjanovi i přesto, že jsme měli na tento post posilu z A mužstva. A Hajk zachytal výborně. I díky němu byl po zápase stav 2:1 v náš prospěch. O první náš gól se zasloužil Lukáš Molhanec pohotovou dorážkou střely Mikyho Pláška, druhý náš gól přidal Matěj Bradáč, který tak už v prvním zápase naznačil, že je platnou posilou. Soupeř pak již jen zkorigoval stav, ale vyrovnat již nedokázal.

Přestože to na skóre není na první pohled patrné i další dva naše zápasy byly herně vyrovnané. Na konečném skóre se neprojevila ani tak územní převaha nebo herní vyspělost, ale rozhodovalo střelecké štěstí, brankáři a pár individuálních chyb v obraně.

Druhý zápas jsme sehráli proti týmu Black Angels red a měli jsme jim co oplácet – porážku z předchozího turnaje 6:0. Kluci do zápasu nastoupili s velkou chutí posílenou výhrou v prvním utkání a bylo to znát. Přestože se hráči soupeře jevili jako technicky vyspělejší, téměř k ničemu jsme je nepustili a otěže zápasu jsme drželi pevně v rukách. Soupeři se podařilo stav zkorigovat až v samotném závěru. Opět za nás chytal Hajk Kočarjan a opět se mu dařilo. Za zmínku ještě stojí nádherný freestylový gól Matěje Bradáče z poza branky, kterým protáhl bradu a vytřeštil oči většině divákům v hale, ale i rozhodčímu. V této kategorii je freestyle přeci jen ojedinělou záležitostí. Další gól přidal z trestného střílení a opět potvrdil to, že je pro nás platnou posilou. Po tomto zápase jsme se stali jasným vítězem skupiny a čekali na soupeře pro finále.

Ve druhé skupině to již tak jednoznačné nebylo a bojovalo se až do konce posledního zápasu. Tým Kutné Hory v něm vedl zhruba od poloviny první půle 2:0 a k postupu jim chyběl jediný gól. Ten se jim nakonec vtřelit nepodařilo a tak konečné skóre při rovnosti bodů ve skupině hovořilo ve prospěch Falconu.

Do finále jsme nastoupili s touhou vyhrát a postoupit tak o divizi výše. Zápas byl vyrovnaný, avšak soupeři se podařilo vytěžit z minima maximum a odskočili nám do poločasu na rozdíl dvou branek. Před vlastní bránou nám moc prostoru nedávali, hráli pozorně a když jim rozhodčí téměř nepískali tvrdou hru do těla a sekání holí, dařilo se jim obranné pásmo úspěšně bránit.

Na druhý poločas jsme do brány poslali Honzu Lamleina, neboť Hajkovi první poločas nevyšel zcela dle našich i jeho představ. Přesto je to brankář, který roste zápas od zápasu a oproti minulému turnaji udělal obrovský pokrok, takže když nepoleví v dosavadní píli, bude jistě naší oporou v dalších turnajích. Honza se v bráně činil a i díky němu byl ještě dvě minuty před koncem stále stav 3:1 pro soupeře. Vzali jsme si time a pokusili se kluky ještě nabudit k závěrečnému náporu a pokusu o vyrovnání, ale jak už to někdy bývá, soupeř využil naší předsunuté obrany a z úniku skóroval po čtvrté. Pátý gól si pak nešťastně vrazil do branky náš obránce a bylo vymalováno. Konečný výsledek rozhodně neodpovídal poměru sil na hřišti, ale hraje se na branky a těch vstřelil soupeř víc a tak se radují z postupu oni.

Poděkování patří všem našim hráčům za nasazení, bojovnost a odpovědnost, se kterou k utkáním přistupovali, děkujeme i rodičům za jejich podporu z hlediště, která vyvrcholila sporem jednoho z rodičů s rozhodčím, který své posuzování posledního zápasu hrubě nezvládl. Nemělo by se stávat, že rozhodčí své antipatie k jednomu z našich hráčů povýší nad objektivní posuzování utkání jen za to, že si hráč dovolil zeptat se jej na to, co v konkrétní moment pískal.

Branky za turnaj celkem: 4 x Bradáč, Molhanec, Diviš, Hvížďálek, Mühlfeit
Asistence: Diviš, Hvížďálek, Burda, Bárta

A jelikož se nám nepodařilo splnit náš cíl a postoupit o divizi výš, je to úkol do dalšího turnaje a vříme, že se to podaří.