2433_20260623_163346.jpg

Nejvíc byl postup do superligy a úžasná parta, říkají končící Kanonýři

Byli neodmyslitelnou součástí Kanonýrů, vždyť tu s florbalem začínali, prosadili se až do áčka a pak s ním zažili vysněný postup do superligy. Všechno jednou končí, a tak Dominik Janda a Jakub Janoušek kvůli pracovnímu a studijnímu vytížení opouštějí nejvyšší florbalové patro, jejich věrný druh Vojtěch Pfaur se minimálně na rok promění z hráče ve vedoucího mužstva. „Chtěl bych moc poděkovat fanouškům, vedení, spoluhráčům, trenérům i všem ostatním lidem v klubu. Moc si toho vážím a beru si z působení velké množství zkušeností, zážitků i vzpomínek, které mi zůstanou navždy,“ vystihuje Dominik Janda pocity všech tří odcházejících opor ve společném rozhovoru.

Proč jste se rozhodli skončit v A-týmu?
Janda: Poslední dva roky jsem pracoval na urgentním příjmu v Kladně a letos na jaře jsem nastoupil k záchranné službě. Zároveň jsem si ponechal několik směn i na urgentním příjmu. Obě práce jsou směnné a časově velmi náročné. V posledních dvou letech jsem kvůli nepravidelnému rozvrhu nemohl být na každém tréninku ani zápase, a proto jsem často trénoval individuálně. Skloubit pracovní povinnosti se sportem bylo čím dál náročnější, a tak jsem dospěl k závěru, že je pro mě tato situace dlouhodobě časově neudržitelná. Práce u záchranné služby je navíc v tomto směru velmi nevyzpytatelná. Často se stane, že vyjedete k případu těsně před koncem směny, a návrat se tím může protáhnout o hodinu i více. Právě kvůli těmto okolnostem jsem se rozhodl, že už není možné vše zvládat tak, jak bych si představoval.

Janoušek: U mě je to podobné. K rozhodnutí skončit jsem došel právě kvůli tomu, že v průběhu sezony kombinace školy (lékařská fakulta) a florbalu mi v podstatě sebrala veškerý můj čas a v některých momentech jsem měl pocit, že se nezvládám dostatečně věnovat obojímu. Nejhorší byla období, kdy jsem školu měl skoro do večera a pospíchal jsem z Prahy na Kladno, abych stíhal trénink. Na další přípravu - ať už do školy nebo třeba na dalšího soupeře - moc času nezbývalo a občas nebyl čas ani na oběd, natož na jakékoliv jiné činnosti. Zvládat se to sice dá, ale musí tomu člověk podřídit úplně všechno.

U tebe, Vojto, hrálo roli zdraví, že?
Pfaur: Je to bohužel tak, postupovou sezonu už jsem dohrával zraněný, ale myslel jsem si, že po létě budu připravený se vrátit do tréninkového programu. Bohužel se mi zranění pořád vracelo do takové míry, že se mi to nepodařilo.

Pořád věříš, že se comeback může podařit?
Pfaur: Rád bych znal zcela jasnou odpověď, ale je v této věci moc ovlivňujících faktorů, kvůli kterým nedokážu přesně odpovědět. Každopádně je jisté, že tento rok na hrací plochu nevkročím. To, zda v letech následujících budu moct ještě hrát, se uvidí podle mého zdraví, zároveň toho, jak klub nebo realizační tým vyhodnotí celou situaci. Každopádně vrátit se ještě na hřiště v dresu Kladna je mé přání.

Jste odchovanci Kanonýrů, tak na co nejvíc budete z kariéry na Kladně vzpomínat?
Janda: Je spousta příběhů, které se mi vryly do paměti. Ať už jde o juniorská léta, cestu play off 1. ligy zakončenou baráží před postupovou sezonou nebo první dvě sezony v superlize. Pokud bych ale měl vybrat jeden jediný příběh, byla by to bezpochyby postupová sezona do superligy. Bylo to výjimečné období plné emocí, odhodlání a společné práce, na které budu vždy rád vzpomínat.

Janoušek: Za těch skoro 12 let jsem nasbíral spoustu krásných vzpomínek, a hlavně poznal plno skvělých lidí, což je pro mě to nejdůležitější. Jinak rád vzpomínám třeba na působení v juniorce nebo na dvě sezony v superlize. Ale samozřejmě vrcholem byl samotný postup. Na to rozhodující finále v narvané BIOSce k prasknutí nic nemá!

Pfaur: I já mám na tuto otázku jasnou a stejnou odpověď - je to úspěšná postupová sezona. Tu kromě velké euforie a dosažení superligy doprovázel následný posun vpřed týmu i klubu, kdy jsme schopní předvádět dobré výsledky také v nejvyšší lize.

K postupu pomohla skvělá parta, kterou jste vytvořili. Navíc se tým v superlize etabloval, zlepšuje se.

Janoušek: Hrozně moc si toho cením. Všichni kluci, kteří tu jsou nebo byli, jsou skvělí lidsky i florbalově a jsem moc rád, že jsem mohl být s nimi v jednom týmu a tolik toho zažít. A že jsme byli úspěšní a dostali Kanonýry tam, kam patří. Budu jim držet palce, ať tu svoji pomyslnou laťku posouvají výš a výš.

Janda: Vážím si toho opravdu hodně. Měl jsem to štěstí být součástí skvělé party lidí, která společně prošla cestou od 1. ligy až do superligy. Postup byl výsledkem několika let tvrdé práce, obětavosti a víry v to, že se nám náš cíl podaří splnit. O to cennější pro mě je, že jsme se po postupu v superlize nejen udrželi, ale postupně se v ní dokázali etablovat. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo, že jsme si zahráli i dvakrát play off, což bylo něco, o čem jsme si ještě o pár let dříve mohli nechat jen zdát. Když se ohlédnu zpět, jsem hrdý na to, že jsem mohl být součást týmu, který se zapsal do klubové historie. Na tyto momenty a na lidi, se kterými jsem je zažil, budu vzpomínat ještě dlouho.

Pfaur: Slovy se to nedá popsat, jak jsem rád za tu partu. Kromě kamarádství, zážitků a mnoho dalšího, jsme také vytvořili zdravé a silného jádro, které nabaluje do týmu další pracovité a cílevědomé jedince. Ti zapadnou do kolektivu a společně pak tvoří ještě silnější tým.

S florbalem nekončíte, Kuba s Dominikem míří do Slaného a v BIOSce vás taky budeme vídat, že?

Janoušek: Samozřejmě, kdykoliv to čas dovolí, se uvidíme na Kanonýrech. Rozhodně si další cestu týmu nenechám ujít. A budu se těšit na tu skvělou atmosféru, kterou kladenští fanoušci v BIOSce pravidelně tvoří.

Janda: Ano, přesouvám se do nižší ligy, kde to pro mě nebude tak časově náročné a budu florbal víc stíhat skloubit se životem mimo sport. Vždycky se moc rád přijdu na kluky podívat a podpořit je. Mají skvělý tým a dobrou partu a věřím, že mají před sebou ještě spoustu skvělých roků. Přeju jim jen to nejlepší do dalších sezon.