Aleš opustil pozemské starosti těsně po dvacátých narozeninách. Pro sociologickou vědu je 20 let jedna generace v životě společnosti - ani pro jednotlivce to není úplně krátký čas. Jenže když jde o první a zároveň poslední dvacetiletí života, je to krutě málo. Pak se zamýšlíme, zda existuje nějaká vyšší spravedlnost – a právem pochybujeme. Jaký horší úděl může být pro rodiče, než když přežijí svého potomka? Vyjadřujeme upřímnou soustrast - i když víme, že žádná útěcha teď nemůže být dost silná.

Naše pocity vyjádřil pro tisk předseda FBC Kladno Zdeněk Jirák: „Tohle nejde slovy popsat, je to strašná rána“ a dodává „těžko se z toho vzpamatovávám, vždyť já ho k florbalu přivedl - a to, jak jsme s ním počítali, dokumentuje, že jsme mu nedávno nabídli funkci trenéra mládeže“.

Před kladenskou halou, kde Aleš hrál, hoří svíčky. Kolika lidem bude chybět, dokazují i ohlasy na Alešově facebookovém profilu, kam neustále píší ti, kterým byl blízký. Spoluhráči i soupeři, spolužáci, kamarádi. Všichni se shodují v jednom – Aleš byl pozitivní člověk, stále s úsměvem na tváři.

To potvrzuje i Roman Urbář, který Aleše znal jako trenér kladenské juniorky: „Aleš byl výborný kluk do kabiny, který přinášel dobrou náladu, rád ostatní bavil a hecoval, jelikož chtěl vždy uspět ve sportu, který měl tak hrozně rád a s týmem, v němž měl spoustu přátel… Roznášel pozitivní atmosféru a měl pořád úsměv na tváři - tak bychom na něj měli vzpomínat…“.

Dnes, v soboru 4. května, ukončily zápasy C týmu mužů celou florbalovou sezónu. Hráči nastoupili s černými páskami na pažích a do soupisky symbolicky zapsali i jméno, které nebude nikdy zapomenuto: Aleš Pártl, číslo 61.

Oficiální rozloučení s Alešem se koná ve čtvrtek 9. května v 15.00 hodin ve velké obřadní síni Kladenských hřbitovů.

Jak však Alešovi napsala jedna dívka: „Ti, které milujeme, nás neopustí nikdy. Vždycky je najdeme ve svém srdci“.