O víkendu se v dresu národního týmu postavil proti mistrům světa Finům. „Jsem rád za každou příležitost, kterou v reprezentaci dostanu. Každý odehraný zápas hráči dává hrozně moc. O to víc, pokud je vaším soupeřem tým mistrů světa. Do zápasu jsem šel s tím, že je nutné zbavit se zbytečného respektu. Myslím, že se to jak mně, tak celému týmu povedlo a odehráli jsme skvělou partii,“ říká Gruber.

Proti Finsku si vedl nadmíru úspěšně. Tři a půl minuty před koncem utkání svým gólem vystřelil senzační remízu 5:5. „Byl to nejlepší pocit, co může být! Hlavou vám proběhne, že všechno, co do tohoto sportu dáváte a co mu obětujete, se aspoň někdy vyplácí. Z mého pohledu není nic víc, než hrát a dávat góly v reprezentaci,“ neskrývá nadšení rychlonohý útočník.

V Mladé Boleslavi se postupně zařadil mezi opory. „Navzdory špatnému vstupu do ligy, kdy se mi výkonnostně a bodově moc nedařilo, mě tým i trenér podrželi. Mám o to větší radost, že to teď vychází a jsem se svou hrou relativně spokojený. Nicméně pořád to není takové, jak bych si představoval,“ vrací se k přesunu do týmu suveréna základní části aktuální sezony.

Stále však nezapomíná na dobu strávenou v dresu s kanónem na hrudi. „Na ten čas budu vzpomínat vždycky rád. Bylo to super období, které mi dodalo nový impuls a chuť do florbalu. V Tatranu jsem nedostával tolik herního prostoru, jaký bych si představoval, tak jsem byl za nabídku Kanonýrů velice rád a dodnes jsem vedení Kladna, hráčům i trenérům za tuto možnost velice vděčný,“ neskrývá své přetrvávající sympatie ke kladenskému klubu. Stále vzpomíná na úspěšnou misi z minulé sezony, která skončila boucháním šampaňského. „Mezi nejkrásnější okamžiky mého působení v dresu Kanonýrů patří souboj s Libercem ve finále první ligy a následná baráž proti mému mateřskému klubu z Vinohrad. Byli jsme super parta a pro všechny byl postup do superligy velkou odměnou,“ zakončuje své povídání Gruber.