Nelo, ty za necelých čtrnáct dní odletíš s výběrem reprezentace juniorek do finského Tampere na EFT. Jak se na tuhle akci těšíš?

Popravdě těším se strašně, protože to je můj první výjezd do zahraničí s reprezentací a zároveň druhé EFT v mé kariéře, takže se dá říct, že už mám pár zkušeností.

Lucko, minulý víkend jsi nastoupila k prvním zápasům nově se rodícího družstva starších žákyň. Všechny tři jste vyhrály a ty jsi jeden rozhodla čtyřmi góly a i v ostatních jsi vynikala. Jak sis tuhle premiéru užila?

Před turnajem jsem si říkala, jaké to asi bude hrát za tuto kategorii, kde jsou vlastně jenom holky, které jsou mladší než já. Zápasy byly super a ukázaly jsme ostatním týmům, že i když jsme v této soutěži nováčci, tak jsme dobrý tým! Jelikož jsme všechny tři zápasy vyhrály, měla jsem radost, protože jsme byly tým s nejmenším počtem hráčů a dokázali jsme porazit ostatní, kteří měli plnou soupisku. Navíc podpora rodičů byla v hale znát a při každém gólu sledovat, jakou mají radost a snaží se nás podpořit, abychom stále bojovali, bylo hezké.

Obě patříte mezi největší naděje našeho klubu. Jak dlouho se florbalu věnujete a jaké byly vaše začátky?

N: Florbalu se věnuji již pět let a dostala jsem se k němu přes fotbal (kde byl mým trenérem současný florbalový trenér David Vorlíček), stolní tenis (kde jsem byla okresní i krajskou šampionkou) a aerobik.

L: Florbalu se věnují už čtvrtým rokem. Mám za sebou už spoustu zápasů, ze kterých se pak ponaučím do dalších. Začínala jsem v 5. třídě, kdy se naše škola přihlásila do Školní florbalové ligy. Florbal se mi hrozně líbil a chtěla jsem v něm pokračovat, takže jsem pak začala hrát za, tehdy ještě, FBC Kladno.

Čím vás zlákal právě florbal a co vás na něm nejvíc baví?

N: Zlákalo mě to, že florbal mladý sport a jak rychle se neustále rozvíjí. Časem člověk zjistí, že radost z výhry v kolektivním sportu, je mnohem větší než v individuálním. A to je to co mě u florbalu stále drží.

L: Na florbal jsem jako malá koukala v televizi, připomínal mi trochu hokej, který jsem vždycky chtěla hrát. Hrála sem si doma s hokejkou a bavilo mě to tak, že jsem už jen čekala na tu možnost, někde ho začít hrát. Nejvíce se mi na něm asi líbí, že je to týmový sport, nemám moc ráda sporty pro jednotlivce a i tímto si mě vlastně získal. Baví mě, jak se můžu zdokonalovat, zlepšovat střelu, přesnost a teď i systém.

Florbal není ryze mužský sport a vy jste toho důkazem. Co byste vzkázaly holkám, kterým se líbí, ale váhají, jestli se mu věnovat?

N: Můžu jim vzkázat, že podle mého názoru rozhodně není florbal ryze mužský sport. Já například úspěšně hraji i s kluky dorosteneckou ligu. Když chce člověk něco dokázat, musí dělat všechno na sto procent, i když se někdy nedaří. Dát si jasný cíl a za tím si jít. Takže holky neváhejte a přijďte si zahrát sport, který toho mně osobně hodně dal. Kdo ví, kam to můžete dotáhnout právě vy.

L: Florbal už se líbí hodně holkám a je to kolektivní sport plný super lidí. Seznámíte se s novými kamarády, získáte plno nových zkušeností a pořád se můžete zlepšovat. Stačí přijít s dobrou náladou. Jediný, co můžu za sebe říct je, že vás tento sport bude bavit a za to, ho zkusit, nic nedáte.