Sama sebe za favoritku ankety rozhodně nepovažovala. „Musím upřímně říct, že pro mě vítězství v anketě bylo velkým překvapením. Velice si tohoto ocenění vážím,“ říká ke svému úspěchu.

Při svém působení na Kladně působila převážně v chlapeckých týmech. „Ocenění je pro mě zároveň určitou satisfakcí a potvrzením toho, že rozhodnutí setrvat na Kladně v chlapeckém týmu co nejdéle to šlo, bylo správné. Mezi chlapci jsem se jako jediná dívka musela o své místo rvát víc než ostatní a to mi dalo úplně nejvíc,“ oceňuje tvrdé lekce mezi kluky. „Na léta strávená na Kladně vzpomínám jenom v dobrém. Naučila jsem se zde základům florbalu,“ přidává další lichotivá slova na adresu Kanonýrů.

Už ve své první sezoně v dresu extraligového Chodova se dokázala zabydlet také v kádru dospělé reprezentace. „Hra v chlapeckém kolektivu mi dala opravdu hodně zkušeností. Naučila mě nebát se jakéhokoliv soupeře. To se mi hodí především na mezinárodní úrovni, kdy proti nám stojí fyzicky opravdu zdatné Švédky. Někdy to chce hodně odhodlání jít s nimi do osobních soubojů. Těch jsem zažila s chlapci v týmu nespočetně. Nebrali v potaz to, že jsem holka a o každý míček jsem tak musela bojovat o to víc. Nikdy mi nedali nic zadarmo,“ připomíná, jak pro ni bylo působení na Kladně mezi chlapci důležité.

Závěrem vysekla svému mateřskému oddílu ještě jednu poklonu. „Rozhodně se považuji za odchovance kladenského týmu a vždy se k tomu budu hrdě hlásit. Nebýt Kladna, nikdy bych nebyla tam, kde jsem právě teď,“ říká důrazně a dodává, že je vděčná především trenérům, kteří ji provedli mládežnickými kategoriemi. „Za mnohé vděčím kladenským trenérům, kteří mě vedli od začátku mého působení na Kladně. Mezi ty hlavní, kteří se mnou měli tu trpělivost a učili mě, jak hrát florbal, patří David Vorlíček a Jirka Lukavský, později se k nim přidali dva Michalové, Bradáč a Pfaur,“ uzavírá své povídání.

Nela nám všem dělá nesmírnou radost a my jí přejeme, aby tento úspěch byl pouze odrazovým můstkem k mnohem výraznějším úspěchům!