S reprezentací juniorek za sebou máš stříbrný víkend. Jak sis EFT užila?

Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem byla s reprezentací v zahraničí a moc jsem se na EFT ve Finsku těšila. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek a to nejen sportovní, ale i cestovatelský. Finsko naprosto splnilo moje očekávání, jde o velmi krásnou zemi plnou lesů a jezer.

Nestačily jste jenom na Švédky. V čem bys řekla, že byl ten největší rozdíl?

Švédsko má přirozený respekt už jen proto, že je to Švédsko. Je kolébkou florbalu a je to stále hodně znát. Švédky jsou jak rychlé, tak lépe technicky vybavené. Prohrály jsme sice hodně vysoko, ale dlouho jsme držely se Švédkami krok. Pak ale nastal zlom a ony ještě více zrychlily a byly přesnější v koncovkách.

Po nájezdech jste zdolaly Finky, to se neporáží každý den a většinou je to právě cesta ke stříbru. Jaký byl recept na tohle vítězství?

Recept byl jednoduchý. Nevstoupit ustrašeně do hry jenom proto, že se jedná o finskou reprezentaci. Šly jsme na hřiště se vztyčenou hlavou a s bojovnou písní. Byly jsme odhodlané bojovat o všechny míčky do poslední minuty a tak jsme také udělaly. Hrály jsme týmově a to nám přineslo zasloužené vítězství po velmi napínavých nájezdech.

Reprezentační utkání s takovými velmocemi jsou cenné zkušenosti, které každý nemá. Co ti EFT dalo do tvojí další práce?

Protože jsem na EFT hrála již podruhé, mám možnost srovnání s loňským rokem. Tentokrát jsem měla menší strach ze zodpovědnosti a nesvazovala mě taková nervozita, která je největším nepřítelem každého hráče.

Jaké jsou tvoje nejbližší cíle a jaký je ten nejvyšší?

Nejbližší cíl je nominace na mistrovství světa v Kanadě a nejvyšší vyhrát tam pro Česko zlato!