Jen tak tak jsme tedy dali dohromady dvě lajny a tiše jsme doufali, aby nám ještě někdo na poslední chvíli před odjezdem z nějakého důvodu neodřekl. To se naštěstí nestalo a tak do Neratovic z Kladna vyrazilo deset hráčů do pole, brakář, dva trenéři a početná skupina rodičů, připravená podpořit náš tým.

1. zápas FBC KLADNO vs. RED DRAGONS Hořovice 3:1

Rudí draci z Hořovic, to byl náš první soupeř. Měli již za sebou první zápas, který prohráli s Vosami 1:5. Takže měli být tím lehčím soupeřem, kterého bychom při pomýšlení na postup měli snadno přehrát. Ale zápas tak z počátku nevypadal. V první půli jsme se dlouho nemohli chytit a to hlavně střelecky a finální přihrávkou. Na druhou stranu jsme hráli důsledně dozadu a ani soupeře k ničemu nepustili. Nakonec jsme vybojovali výsledek 3:1, soupeř svoji jedinou branku dal ze standardky při menší nepozornosti našich hráčů. Střela byla navíc tečována a tak pro brankáře obtížnější.

2. zápas FBC KLADNO vs. FBC Vosy Praha Stings 3:1

Vosy na nás vytáhly svoje žihadla hned v úvodu. Někteří jejich hráči byli technicky vyspělejší, než naši a hned od počátku zápasu nás zatlačili do defenzivy. Několika skvělými zákroky nás v těchto momentech podržel brankář a tak jsme se začali pomalu osmělovat a postupně se přibližovat soupeřovo brance.

Výrazně nám v zápase pomohlo, že hned při první velké šanci byl náš hráč před bránou soupeře faulován a bylo nařízeno trestné střílení. Záměrně jsem na nájezd poslal Jirku Peteru, ať soupeř vidí, že Petera nebo Patera, je to jedno, oba jsou Kladeňáci a oba jsou šikovní. A vyšlo to. Po jeho nájezdu vedeme 1:0 a je to znát i na obrazu hry. Najednou naši hráči pochopili, že soupeř je hratelný, hra se vyrovnala a postupně se převaha začala přelévat na naši stranu. V tomto zápase si náš brankář zachytal více, ale opět za svá záda pustil jen jednu střelu a tak jsmme slavili postup do finále vítěztvím 3:1.

3. zápas FBC KLADNO vs. Tatran Střešovice Boys 2:1

Naším soupeřem ve finále byl Tatran. Svoji skupinu ovládli jednoznačně po vítězstvích 5:0 a 6:0, ale nebyl důvod skládat zbraně bez boje. S klukama jsme před zápasem o tom vůbec nemluvili, jen jsme je chválili za předvedenou hru a řekli jim, že pokud chtějí postoupit, musí vyhrát ještě jednou, a že na to mají. Žádné strašení soupeřem se nekonalo. A bylo to dobře. Od začátku jsme byli vyrovnaným soupeřem. Technickou převahu některých hráčů Tatranu jsme převážili naší bojovností, zodpovědným bráněním a celoplošnou aktivitou. Vedli jsme 1:0 a poté 2:1. Soupeř tahal za kratší konec a nedotáhl ani ve hře bez brankáře ke konci zápasu.

Dobojováno. Pochvala ne jednotlivým hráčům, ale celému týmu, protože jen díky tomu, že turnaj odehráli jako soudržný tým, dokázali postoupit. Poděkování patří i rodičům za skvělou podporu v hledišti a za to, jak s námi sdíleli to napětí až do konce a poté obrovskou radost.