old_319.jpeg

Bod v sérii ztracen v první třetině

Tomáš "Hightower" Cmíral držel kladenské akcie nad vodou až do samotného závěru. Utkání se ale neprohrálo v prodloužení, nýbrž v jeho úvodu. Jestliže v sobotu se nám nepovedla první třetina, co pak říci o té nedělní? Ve slovníku Jaromíra Bosáka by se jistě nějaké trefné hodnocení našlo. Nepodařilo se včas přepnout z odpoledního vycházkového módu do toho soutěžního, semifinálového. Když nastal důrazný budíček o první přestávce, měli jsme už čtyřgólové manko.

Začalo to hned na začátku v přesilovce po vyloučení M. Ryneše a po sedmi minutách to bylo 3:0. Trenéři reagovali změnami v sestavě a přišlo snížení z hole Ondry Slivky. To ale byl náš jediný vážnější náznak vzdoru. Vyloučení domácího Hlaváčka, které se částečně překrylo s trestem Martina Holčáka na naší straně, nic nezměnilo ani na skóre, ani na obrazu hry. Do konce třetiny jsme inkasovali ještě dvakrát. V 16. minutě se trenéři rozhodli pro další impuls – do brány zamířil Tomáš Cmíral.

Stejně jako v sobotu se po první přestávce ze šatny vrátilo jiné mužstvo. Neopakoval se sice takový brankostroj – ale nemusí pršet, jen když kape. Poprvé káplo v páté minutě, když snížil po důrazu před brankou Tomáš Leipner, podruhé v polovině třetiny při vyloučení domácího Macálky, které potrestal Martin Holčák. Přišla ještě dvě vyloučení – Martina Ryneše a pak brněnského Habra – ani jeden tým přesilovku nevyužil. Ke druhé přestávce se tedy šlo s již přijatelným deficitem dvou gólů.

Rozdíl se podařilo smáznout za necelé tři minuty – nejdřív snížil po 32 vteřinách Honza Louvar a pak vyrovnal David Ryneš. Dostali jsme se do slušného tlaku, který zmírnilo jen vyloučení Lacka. Kdyby se zúročily všechny naše šance… ale na „kdyby“ se nehraje, jak říká otec všech trenérů Karel Brückner. Ještě jednou šli Brňané do vedení a ještě jednou jsme vyrovnali – podruhé se trefil Honza Louvar. Pět minut před koncem základní hrací doby se vyplatila chladnokrevnost Ondrovi Hněvkovskému, jehož po vzájemné potyčce srazil k zemi Ondráček. „Hnědej“ neoplácel a tak mohl se spokojeným úsměvem sledovat odchod cholerika na trestnou židli. Přesilovkou jsme ale pohrdli a šlo se do prodloužení. To skončilo po třech a půl minutách a jedné fatální chybě.

Co tedy ukázal první semifinálový víkend kromě zjištění, že bychom nejraději hráli bez prvních třetin? Projevila se síla týmu, který dokáže otáčet i značně nepříznivý stav. No a „Cmíry“ potvrdil, že v brance slabinu nemáme, těžíme z kvalitní dvojice gólmanů. To by měl být základ pro nadcházející odvetné zápasy.

A ještě jedna poznámka. Slibované betelné brajgl sa nekonal. Zejména v neděli si příznivci Hattricku nechali ujít vítězství svojich kořeňů. Jsem přesvědčen, že u nás to bude jiné.