Již dopředu jsme tušili, že první zápas s týmem SK Dvojka Praha bude zřejmě klíčový pro náš budoucí osud na turnaji. Střetnutí to bylo poměrně vyrovnané, ale třeba objektivně přiznat, že soupeř působil florbalovějším dojmem. V prvním poločase jsme skórovali pouze my, ale pohříchu pouze jedenkrát zásluhou Vaška. Malá produktivita je ostatně náš dlouhodobý problém. Po přestávce to byl již náš soupeř, kdo byl nebezpečnější a bohužel se mu nakonec podařilo po standardní situaci vyrovnat. Ono těch situací před naší brankou, které hrozily brankou, bylo v zápase více, včetně dvou nastřelených tyčí. Takže pouze jeden inkasovaný gól byla příznivá bilance, na druhou stranu se ve florbalu na jednu vstřelenou branku jen málokdy vyhrává

V druhém zápase nás čekal tým Sokola Rudná, který do naší skupiny po minulém turnaji sestoupil. Přitom ještě na podzim se tento tým měřil s naším „áčkem“ v druhé nejvyšší skupině. Ještě před prvním hvizdem rozhodčích byly ve hře všechny tři možné varianty dalšího vývoje turnaje, od finále až po zápas o udržení. Bohužel první poločas, zejména jeho závěr, určil náš další program. Ztráta čtyř branek byla vysoká a ani přestávková připomínka, že hráči minule dokázali stejnou ztrátu vymazat, nepřinesla očekávaný a toužebný zvrat. Sice jsme po dvou Vláďovo pěkných individuálních akcích snížili na rozdíl dvou gólů, ale poslední zásah přidali Sokolové. Stejně jako minule, i tentokrát nám chyběl jediný gól a na skóre bychom postoupili do zápasu o 3. místo. Na „kdyby“ se ale ve sportu ani v životě nehraje, takže jsme museli opět chystat na záchranářské práce.

V tomto střetnutí jsme se potkali s družstvem FLOBO Praha a začátek byl jako ze snu. Ovšem toho hodně nepodařeného, protože úvodní buly, individuální akce a míček v naší brance. Podle časomíry bylo přitom odehráno pouhých pět sekund …. Z tohoto úderu jsme se ještě dokázali zvednout, Vláďa s Honzou otočili kormidlo zápasu v náš prospěch. Pak jsme znovu propadli při bránění v okolí velkého brankoviště, takže poločas skončil nerozhodně. Poté se znovu dvakrát prosadilo FLOBO a i když Ondra snížil na rozdíl jediné branky, byla to z naší strany labutí píseň. Ve zbývajícím čase se gólově prosadil jen soupeř a celkem jednoznačným výsledkem nás poslal do nižší skupiny.

Sestup není samozřejmě příjemného, ale zase to není zase nic tragického. Poslední turnaje jsme hráli jen o udržení a nynější (věřím, že jen dočasný) neúspěch je jen vcelku logickým vyústěním. Nyní máme více než dva měsíce čas do dalšího turnaje, takže budeme mít prostor pro posun v těch dovednostech, ve kterých nejvíce zaostáváme. Jedná se zejména o individuální techniku, kdy nejenom, že většina dětí si není jistá při kontrole míčku a musí se stále na něj dívat, ale také práce si míčkem nám trvá neúměrně dlouho (v porovnání s ostatními). Od toho se odvíjí i naše neschopnost pořádně vystřelit, buď vyšleme střelu mimo branku, nebo jen po zemi a ještě nepříliš silnou. Srovnání s týmem, který nás v tomto převyšuje, mají děti každé pondělí na společném tréninku obou družstev elévů. Ale netřeba klesat na mysli a domnívat se, že se naši hráči na tuto úroveň nedostanou. Všichni jednou začínali a je jen na každém hráči, zda chce se zlepšovat nebo mu jen stačí, že chodí do sportovního klubu mezi kamarády. Věřím, že po dalším turnaji zde již budeme číst věty, které se ponesou v pozitivnějším duchu. Musíme se ale všichni snažit, od trenérů až po posledního hráče.

Sestava: Petr Valenta, Petr Vašina, Jakub Zetek, David Hončík, Pavel Korecký, Vladimír Hončík, Barbora Čermáková, Dan Šebela, Štěpán Blecha, Jan Vališ, Václav Novák, Matouš Mlejnek, Ondřej Vondra.