V prvním zápase, který je v tomto turnajovém systému zřejmě klíčový, nás čekala Orka Boys. Bohužel ani tentokrát se nám nepodařilo zápas zvládnout k úplné spokojenosti. Soupeř sice působil florbalovějším dojmem, ale skóre se dlouho neměnilo. Naneštěstí naše individuální chyby při bránění umožnily soupeři získat dvoubrankový náskok. Sice jsme do poločasu rychle po sobě jdoucími góly dokázali srovnat krok, ale na další dvě branky v naší síti jsme již nedokázali odpovědět. Bohužel nevytvořili jsme si ani mnoho brankových příležitostí a to málo co jsme měli, pochytal soupeřův brankář. V tomto zápase nám chyběl větší tlak do branky i podpora obránců v útoku. To první se nám dařilo alespoň v dalších zápasech, to druhé žel nikoli.

Do druhého zápasu s nám dobře známým týmem LHOKAMO Praha (utkali jsme se potřetí za poslední čtyři turnaje) jsme šli s tím, že musíme bodovat, abychom se vyhnuli starostem se záchranou. Od začátku zápasu jsme byli lepším týmem, ale paradoxně to byl soupeř, který se trefil mezi tři tyče jako první. Kluci ovšem dokázali kontrovat a za několik minut otočili skóre tím správným směrem. Od tohoto okamžiku jsme již soupeři nedovolili vyrovnat, na druhou stranu jsme si situaci komplikovali sami. Byli jsme sice stále lepší, ale když jsme vedli o dva góly, tak jakoby si děti řekli „já chci dát také gól“ a zapomínali, že i tým na druhé straně hřiště má stejný cíl. Sice jsme dvakrát dovolili soupeři vstřelit kontaktní branku, ale nakonec jsme zápas zaslouženě vyhráli.

Díky vítězství ve druhém zápase nás čekal souboj o konečné třetí místo s družstvem FBK CONEP Vosy Praha, což je z mého pohledu ten nejklidnější zápas. Jde v uvozovkách pouze o umístění a nasazení do dalšího turnaje. Jelikož jsme měli s sebou dva brankáře a měli jsme v sestavě volné místo, tak se Petr chopil florbalky a postavil se do obrany vedle Vojty N.. Sice nám tak chyběl jeden centr, ale to jsme řešili dle momentální situace na hřišti. Z mého pohledu se jednalo o oboustranně povedený zápas. Snažili jsme se od počátku hrát aktivně směrem dopředu, ovšem naše střely buď mířily mimo nebo do brankáře a ten zbytek byl pochytán chlapcem v masce. Bohužel jsme opět inkasovali jako první, po chybné rozehrávce zůstal útočník sám před Vojtou Š. a ten neměl nárok. Kluci ale ukázali, že mají hlad po vítězství a jali se po zbytek zápasu dobývat branku soupeře. Ve druhém poločase jsme si naši snahu ještě zkomplikovali zbytečnými vyloučeními, v obou případech šlo o špatné střídání. Kdybychom střídali během hry, tak bych to ještě pochopil, ovšem udělat takovou to chybu při přerušení, to už chce kus umění. I tyto nepříjemné minuty jsme přečkali i díky výbornému Vojtovi a po vypršení druhého trestu jsme se vrhli do útočení, ale stále ne a ne to tam spadnout. Nakonec se Kubovi podařila rychlá a chytrá rozehrávka z rohu a David stál přesně tam, kde měl stát. Když jsme během minuty vstřelili po pěkné Kubově individuální akci druhý gól, už panovala na lavičce mnohem veselejší nálada. Z tohoto úderu se již Vosy nevzpamatovali, sice zkoušely ještě píchat, ale nebodly. Radost dětí po skončení zápasu byla veliká a upřímná, skutečně to prožívali všichni bez rozdílu.

Sice se nám nepodařilo vrátit o skupinu výše, ale upřímně řečeno na to jsme neměli. Sice jsme finále uhrát mohli, ale to by bylo asi vše. Přeci jen máme v naší hře ještě co zlepšovat, zejména co se týká individuální techniky, rychlosti s míčkem i bez a zejména střelby. Přesto v neděli pozitiva převažovaly, např. nováčci v sestavě se nedali svoji premiérou vystrašit a patřili k těm, co mužstvo táhli. Zde nemohu nezmínit hráče z „áčka“, kteří skutečně týmu pomohli a svým nasazením ukazovali, kde mají někteří ostatní ještě rezervy.

Do konce sezóny nás čeká ještě poslední turnaj počátkem května a zde bych chtěl vzít maximální počet hráčů, tzn. kompletní tři útoky. Na první pohled se to jeví jako dostatek míst v sestavě, ale při uvážení, že i s A týmem trénuje více dětí, než může aktuálně hrát a ti, na které se nedostane, jdou hrát za „béčko“, tak je jasné, že každý se bude muset na trénincích opravdu snažit. Nestačí se tréninku jen zúčastnit, ale také tam skutečně trénovat. Nehledě na to, že konkurenci se zvyšují i některé děti z přípravky, kteří příští rok budou v této kategorii hrát a již nyní jsou platnými členy družstva.