Ondřeji, za všechny Kanonýry moc gratulujeme. Jaké byly bezprostřední pocity po získání ocenění?
Byl jsem neskutečně překvapený, protože jsem nic takového nečekal. Přiznám, že jsem byl skoro v šoku, když od pana primátora zaznělo mé jméno. Loni jsme tu s Kanonýry vyhráli v anketě Tým roku a dopředu jsme to věděli, protože byl daný scénář. Tentokrát na začátku moderátoři jen řekli, že má primátor připravenou cenu, kterou bude vyhlašovat, ale nenapadlo by mě, že to bude spojené s mým jménem. Nesmírně si toho vážím a následně přišlo druhé překvapení, kolik lidí se mi ozvalo s gratulací. Moc mi to přáli, což je v dnešní takové negativní době příjemné zjištění. Večer jsem si užil i tím, kdo v divadle seděl. Byli tam borci, kteří pro kladenský sport udělali mnohem víc než já, třeba František Kaberle (dvojnásobný mistr světa v hokeji a šestinásobný vítěz ligy), vrcholem bylo ocenění pro „blue line“, kterou osobně převzali Pavel Patera a Otakar Vejvoda, což jsou pro mě a mou generaci obrovské legendy.

Vysvětlil vám pan primátor, proč si pro ocenění vybral právě vás?
Já vidím dvě roviny. Když mi pan primátor cenu předával, mluvil o tom, že je to obecně za podporu kladenského sportu (Fuchs je generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Subterra, která je výrazným podporovatelem sportu). Nejvíc se to dotýká samozřejmě florbalu, se kterým jsme loni měli 30leté výročí od založení a já jsem na počátku v 90. letech ani v nejmenším netušil, že florbal dojde tak daleko. Jsem na to nesmírně pyšný. Je to i ocenění pro lidi, kteří u toho od začátku se mnou byli. Nechci moc jmenovat, protože těch lidí byla a je spousta a nechci na nikoho zapomenout. Moc rád však zmíním Jardu Šedivého, Michala Bradáče, ke kterým se později přidal Zdeněk Jirák (předseda Kanonýrů).

A tou druhou rovinou?
Můj přesah. V kladenském sportovním prostředí to dnes není jen o florbalu, snažím se ho podporovat napříč a poslední tři roky je to nejvíc vidět ve fotbale, se kterým jsem rovněž spojován. Fotbal mě baví. Snažím se 30leté zkušenosti přenášet do fotbalu, propojovat sporty, což je jeden z mých cílů. Chci, aby kladenské sporty sdílely své zkušenosti a pomohly si, což se v minulosti ne vždy dělo. Byly doby, kdy se vzájemně vymezovaly, nicméně dnes lidé, kteří u toho jsou, si umí pomoct a mým cílem je, aby víc a víc spolupracovali - ať už jde o volejbal, fotbal, atletiku, plavání, které je mimochodem na Kladně obrovským fenoménem. Vždyť i na vyhlášení byli oceňováni mladí sportovci z řad atletů a plavců. Mají úžasné úspěchy.

Jak vás tedy coby patriota těší, že se kladenskému sportu daří? Fotbalisté vedou 3. ligu, hokej nabírá nový dech, florbal se etabloval v superlize.
Po mnoha letech mám velkou radost. Ostatní sporty do loňska využily situace, která byla na hokeji, a měly šanci být vidět. Teď jde hokej zase správným směrem, což mě moc těší. Zase se dostává tam, kde ho chceme vidět. Slyšíme nová jména, která přicházejí, ale věnují se dobře i mládeži a mají výsledky. Hokej je kladenský fenomén a já mu fandím, aby byl zase tam, kde před mnoha lety. Když jsem před třemi lety začal spolupracovat s fotbalem, tak jsem chtěl, abychom příští rok po 15 letech přivedli do Kladna celostátní ligu, tedy postoupili do druhé nejvyšší soutěže. Sám jsem fotbal hrával a v té době byl kladenský fotbal v regionu pojem. Hrála se tu 1. dorostenecká liga, vyrůstali tady reprezentanti a k tomu se chceme na SK vrátit, aby klub byl v regionu zase pro mládežnické fotbalisty první volbou a my hráli nejvyšší soutěže, jak je v současnosti hrajeme v kategoriích do U15.

Vím, že o počátcích florbalu by se dala napsat knížka, ale zkuste zavzpomínat, jaký byl zrod florbalu na Kladně a jak moc vás těší dnešek.
Na začátku jsem ten vývoj nečekal já a asi nikdo z nás, kdo florbal v devadesátkách hrával. My jsme s Michalem Bradáčem a Jardou Šedivým spolu chodili na vysokou a studovali jsme v Ostravě. Tam jednou někdo přinesl do tělocvičny hokejky a tím, že jsme byli Kladeňáci, kteří honili tenisák kolem baráku, jsme to vzali do ruky a začalo nás to bavit. Poté, co jsme školu dodělali a vrátili jsme se do Kladna, jsme v tom pokračovali. Hráli jsme florbal po tělocvičnách na Kladně, až jsme si řekli, že přihlásíme soutěž. Začali jsme coby Maják Kladno ve 3. lize, v říjnu bude 30 let od našeho prvního zápasu. Pak se to nabalovalo jak sněhová koule. Hráli jsme soutěže, založili jsme první mládežnický tým. Hráli jsme, abychom si udělali žízeň, což bylo přirozené a patřilo k tomu. Ale nebylo to jen o radosti. Měli jsme období, kdy naše generace končila a propadali jsme se soutěžemi. Přirozeně vznikly jiné kluby, zmínil bych právě Potápěče kolem Zdeňka Jiráka, a po nějaké době dávalo smysl, abychom spojili zkušenosti naší generace, která zakládala Maják, a to nadšení Potápěčů. Zrodilo se FBC Kladno, kde jsem působil jako trenér a za rok jsme postoupili do 2. ligy. Měli jsme ambice, abychom se jednou dostali do extraligy a v mládeži měli obsazeny všechny kategorie, vychovávali si kluky a holky pro dnešní Kanonýry.

A to se podařilo.
Ano. Kladeňák je diagnóza, my to tak v sobě máme a ve sportu ještě víc než v běžném životě. Všichni jsme před sebou viděli hokej, úspěšné období, kdy si Kladno vychovávalo své hráče. Chtěli jsme jít podobnou cestou, ale nechtěli jsme jen vychovávat dobré florbalisty, protože takových trenérů je spousta. Oni z nich udělají dobré florbalisty, ale taky - já tomu tak říkám - bastardy, kteří vidí jen sebe. My se snažíme na to jít tak, že z nich chceme vychovat i Kladeňáky, kteří mají vztah k městu a klubu. Je to těžké, ale myslím, že se nám to daří a po té cestě budeme kráčet dál.

Jak moc pak těší, že se daří plnit cíl, který si Kanonýři dali při svém restartu v roce 2019? Tedy po postupu do superligy hrát v soutěži důstojnou roli a postupně se zlepšovat.
Předtím jsme si třikrát splnili cíl postupem, ale po každé to následně nedopadlo a my sestoupili. Samozřejmě jsme slýchali, co všechno děláme blbě, ale... Někdy to bylo tak, že přišla vlna zranění klíčových hráčů, někdy jsme přivedli hráče, u kterých jsme později zjistili, že to nedávalo smysl. Ze všeho jsme se snažili poučit a připravit poslední krok, abychom v superlize zůstali a hráli roli, kterou celý klub chce. Snad se to povedlo. Náš cíl je jednoduchý - my bychom se chtěli rok od roku zlepšovat. Chtěli bychom být silnější a získat si větší respekt soupeřů, hrát důstojnou roli v superlize a zlepšovat se v mládeži. Daří se nám získávat na kladenském sportovním trhu počty mladých, které chceme. Pyramida se rozšiřuje, z toho máme obrovskou radost. Zapojujeme do toho víc a víc trenérů a chceme, aby jádro tvořili právě Kladeňáci.

Zároveň je florbal dnes na Kladně respektovanou sportovní značkou, že?
Situace se dynamicky změnila. Na počátku byl florbal osočován, že ostatním bere sportovce. Že je to levný sport, přetahuje děti a tradičním sportům tak slábne základna. To florbal překonal, byť i my na Kladně jsme pořád na začátku. Máme 30 let, hokej i fotbal mají přes sto let, což je tradice, kterou musíme teprve získat. Ale věřím, že i přístupem nás lidí ve vedení, trenérů jsme si respekt získali a ostatní nás berou jako rovného sportovního partnera na Kladně.