Před startem letošního ročníku se měnila pravidla věkových kategorií mládežnických družstev, a tak celý kádr loňského dorostu přešel rovnou do juniorské kategorie. Tento tým byl zvyklý hrát nejvyšší dorosteneckou soutěž, cílem proto bylo prát se v II. lize juniorů o příčky nejvyšší.

Kádr prošel několika změnami - nadějný dorostenec Tomáš Ruprich a brankář Radim Neuman odešli za vidinou 1. juniorské soutěže do Chodova, naopak z Tatranu se po dvouletém hostování vrátil Tadeáš Provazník. Během sezony se u nás protočili na střídavém hostování taktéž útočníci z Loun (Štěpán Hajn) a Slaného (Tomáš Koten a David Mistrík), kteří se všichni ukázali v dobrém světle, dokázali bodovat a pomohli týmu získat důležité body.

Do soutěže jsme vstoupili dobře, přestože zpočátku s námi ne vždy byli na turnajích stabilní členové A-týmu mužů – Venca Linhart a Kuba Prošek. Tým od prvních kol potvrzoval roli jednoho z favoritů soutěže a pravidelně sbíral vítězství.

Skvělý vstup do sezony nám vydržel do 8. kola, kdy jsme poprvé ztratili body s Mladou Boleslaví. Bohužel v této fázi přišlo rozhodnutí celé sezony, když jsme ztratili pokoru a týmovou bojovnost a na přelomu listopadu a prosince jsme zaznamenali celkem 3 porážky se slabšími soupeři. Tím se před nás Boleslav dostala v tabulce, a když jsme v lednu znovu prohráli vzájemný zápas, začal se sen o postupu rozplývat.

Od té doby jsme však zase začali bojovat jeden za druhého a navíc došlo k posílení útočné síly návratem Tomáše Rupricha z Chodova. Zaznamenali jsme šňůru 9 zápasů bez porážky, kdy tým se několikrát zvedl z velmi nepříznivé situace – prohrávali jsme ve 3. třetině o dva či více gólů a dokázali utkání dotáhnout do vítězného konce. Bohužel jsme s pražskými Panthers dvakrát remizovali a tím definitivně ztratili šanci bojovat o postup, ale pojistili jsme si druhé místo, na kterém jsme zakončili sezonu.

Celkově jsme odehráli v soutěži 24 utkání s bilancí 15 výher – 3 remízy – 6 porážek a ziskem 48 bodů. Co se týká útočné fáze, tak nás táhlo hlavně duo Linhart – Provazník T., v druhé půlce se k nim přidal i Tomáš Ruprich.

Ostatní hráči v útoku se snažili sekundovat – kapitán Chvojka si držel bod na zápas, neúnavný D. Provazník oddřel spoustu práce, neztratil se Hrůša, který srdnatě bojoval. Lehce za očekáváním zůstali hlavně bodově dva „praváci“ Hrůša a Jansič, kteří byli ovlivněni i zdravotními komplikacemi. Neztratily se posily z jiných týmů a z dorostu nejvíce odehrál Tomáš Kříček, který sbírá zkušenosti. Další útočníci jako Šáša či Patrik Kučera se také neztratili, ale zúčastnili se málo turnajů i díky svému přístupu.

Z obrany vynikal Próša, který šel během roku nahoru díky působení u A-týmu a nakonec si připsal i starty za juniorskou reprezentaci. Velmi dobře zahrál i Ondra Richtr a Dino, který v únoru odjel do země helvetského kříže na školní praxi. Dvojice Zadňas a Štěpán podávala střídavé výkony, občas jim chyběl větší klid v rozehrávce.

Z dorostenců se velmi dobře vedlo Honzovi Kuchařovi, který se stal stabilním článkem týmu, na konci sezony nezklamali ani Honza Havlůj s Filipem Nguyenem, ale u nich platí to samé jako o dorosteneckých útočnících. Co se týče jediného strážce svatyně Aleše, tak měl určitě silnější první polovinu sezony, ale celkově ve své první sezoně v roli brankařské jedničky obstál. Na chvilku se do brány podíval i Kuba Machů, ale za tak krátký čas těžko předvídat, jak se popere s juniorskou soutěží.

Sezonu hodnotím pozitivně, i když si myslím, že je škoda zbytečných ztrát se slabšími soupeři, jelikož jsme mohli hrát v boji o 1. ligu mnohem významnější roli, protože tým kvalitu nepostrádal. Každopádně druhé místo beru z pozice trenéra jako úspěch a pro následující sezonu jako výzvu k tomu být o ten stupínek lepší. Jednoznačně však bude záležet na přístupu hráčů k tréninku, jelikož se rýsuje tým, který může být velmi silný. Všemu ale předchází tvrdá práce v letní přípravě a na trénincích, abychom pak v zápasech dali jasně najevo, na čí straně je florbalová kvalita.

Co se týče kádru, tak končí hráči ročníku 1992 – Váša, Tadeáš, Helešák, Hrůša, Dino, Zadňas a Štěpán Hřebík – patří jim poděkování za to, jak bojovali za všechna mládežnická družstva FBC Kladno a přeji jim, ať se co nejlépe uchytí v mužské kategorii.

Ročníkům 93, 94 a mladším přeji teď odpočinek, aby nabrali fyzické a psychické síly na náročnou cestu, která nás společně čeká – na cestu za vytouženým postupem...