V pátek a v sobotu nás čekaly zápasy ve skupinách. První den turnaje jsme nastoupili proti papírově lehčím soupeřům - Falconu, Hradci Králové a Rudné. V prvních dvou zápasech jsme roli favorita potvrdili - vyhráli jsme 7:0 a 4:0, večerní zápas s Rudnou jsme "jen" remizovali 1:1. Ani jedna prohra, krásné skóre - a tak jsme se mohli těšit na další zápasy. Těšil se i početný fan club rodičů, který v pátek i v sobotu piloval fandění až do pozdních nočních hodin :-)

Skupinu jsme dohrávali až v sobotu odpoledne a tady jsme narazili na těžší soupeře - Start Kunratice a Liberec. Kunratice jsou jedním z našich tradičních rivalů v ligových zápasech. Tentokrát jsme měli "navrch" my a ve vyhecovaném zápase porazili Startíček 5:3. Výhra byla o to sladší, že nám zaručila přímý postup mezi nejlepší osmičku turnaje a vyhnuli jsme se tak vyřazovacímu zápasu, který bychom museli odehrát v neděli už v 8 hod. ráno. A tak jsme do posledního zápasu ve skupině nastoupili bez zbytečné nervozity, i když nás čekal Liberec, který doposud stejně jako my neprohrál, ale my jsme nabrali "manko" v podobě jedné remízy. Byl to pěkný, rychlý florbal na obou stranách, avšak žádný gól v první půli nepadl. A tak po přestávce začaly oba týmy od nuly - a to doslova a do písmene. Z gólu jsme se celkem brzy jako první radovali my, ale těsně před koncem zápasu soupeř vyrovnal a tím nás odsunul na 2. místo ve skupině. Přímý postup nám však vzít nemohl a naopak nás mohlo povzbudit, že jsme byli jediní, koho Liberec neporazil. A to jsme ještě netušili, jak důležitý zápas právě s Libercem ještě sehrajeme!

V neděli nás první zápas čekal až ve 12 hodin, v dopolední části turnaje se rozhodovalo o našem soupeři. A tady se potvrdilo, jak zrádné mohou být "papírové předpoklady". Naším soupeřem pro tento zápas měla být Plzeň nebo Falcon. Plzeň sice skončila ve skupině třetí, ale jen o skóre s druhým Chodovem, narozdíl od šestého Falconu, který ve skupině prohrával a to dost výrazně. A tak od večera padala hesla "Jdeme na Plzeň", "Dám si ještě jednu Plzeň"...apod. Jaké překvapení pak pro nás bylo, když jsme zjistili, že na Plzeň nepůjdeme, protože ji Falcon vyřadil výhrou 2:1. Čekalo nás tedy repeté zápasu s Falconem, který jsme i napodruhé zvládli a výsledkem 4:0 si zajistili boj o medaile. Na nedělní zápasy jsme se zodpovědně připravili i my fanoušci - vyladili jsme hlasivky a přibyl i improvizovaný buben - v podobě plastové popelnice :-)

V semifinále jsme narazili na dalšího ligového rivala - Benešov. Když pár benešovských rodičů vidělo náš kotel čítající téměř třicet fanoušků, jak už před zápasem hlasitě povzbuzuje své elévy, začali vyvolávat roztržky a to se k naší smůle přeneslo na celý zápas, kdy jsme sice šli relativně rychle do vedení, ale ještě rychleji jsme inkasovali dva slepené góly a zápas už nedokázali otočit. Po tomto zápase zavládla v týmu krize - byli jsme dílem smutní, dílem vzteklí a celkově skleslí. Co teď?

Rozhodující zápas o to, zda z Nisy přivezeme či nepřivezeme medaili, nás čekal ani ne za třicet minut a naše bojovnost byla na bodu nula, vypadalo to, že jsme tzv. "zahodili flintu do žita". Ale trenéři -společně s fan clubem- zafungovali a před začátkem zápasu jsme získali zpět svou bojovnou náladu. Od úvodního hvizdu píšťalky jsme i přes únavu na hřišti nechávali všechno a to se zúročilo. Minutu a půl před koncem jsme vstřelili krásný, jediný a tudíž medailový gól!! Jednobrankové vedení jsme si již - ani při soupeřově power play- nenechali vzít, a tak...šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna jóóóóóó!!!!!!!....Ještě teď nám v uších zní opojná radost z vítězství nejen nad soupeřem, ale tentokrát hlavně vítězství sami nad sebou.

"We are the champions..." tuhle písničku si určitě naši bronzoví šampioni a šampionky zaslouží. Nejen za medailové výkony na Nise, ale za celou sezonu od začátku až do konce. Šampáňo z poháru jsme dopili, cinkot medailí dozněl, ale tahle úžasná parta dětí, trenérů i rodičů bude určitě fugovat i dál.

Tak hodně štěstí a díky všem!!!!!