Jak si užíváš svůj pobyt ve Švýcarsku?
Toto je můj vysněný moment. Těšila jsem se celé dva roky, abych tu mohla být a procítit atmosféru mistrovství. Navíc máme to štěstí, že jsme v tak překrásné zemi, jako je Švýcarsko.

Jsi třetí nejmladší hráčkou v českém týmu. Připouštíš si, že své vrstevnice výkonnostně převyšuješ?
Během hry toto nějak nevnímám. Každá máme v týmu nějakou funkci a každá z nás dokáže něco předvést. Když toto všechno spojíme, tak tvoříme tým, který dokáže porazit i silného soupeře.

Jaká je nálada v českém týmu před boji o medaile?
Před úvodním zápasem byla cítit značná nervozita, která ke sportu samozřejmě patří, ale během prvního utkání jsme se ji dokázaly zbavit. V šatně, na střídačce, ale i mimo halu panuje pozitivní nálada, jsme velice motivované a díky tomu máme větší chuť po vítězství.

Na klubové úrovni hraješ za FK Jižní Město. Vzpomeneš si na důvody, které tě před dvěma lety nasměrovaly z Kladna do tohoto týmu?
Jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla přestoupit, je ten, že mi klub nedokázal poskytnout dostatečný prostor pro rozvoj v ženské složce. Bohužel ženský florbal na Kladně není prioritní, proto kladenské Kanonýrky nemají jednoduchý postup do vyšších soutěží. Navíc jsem nemohla navždy hrát chlapecký florbal a přizpůsobení se pomocí přestupu bylo moudrým krokem do budoucna, abych mohla zkusit vyšší úroveň florbalu.

Nela Jiráková, která to z Kladna dotáhla až do dospělé reprezentace, považuje za klíčové pro svou kariéru působení v kladenských týmech chlapců. Jak důležité toto bylo pro tebe?
Nela je skvělá hráčka, ale její postup do reprezentace na mě neměl žádný vliv. Vždy jsem hrála za sebe a pro sebe, cíle se odvíjely nezávisle na cizích úspěších a vždy jsem se ze sebe snažila dát to nejlepší. To žádný jiný hráč ani hračka nikdy neovlivní. Ale určitě mi hra s klukama velice pomohla a jsem ráda, že jsem s nimi mohla začínat.

Jak celkově vzpomínáš na své působení na Kladně?
Není snadné se prosadit, když je okolo vás spousta šikovných kluků, a ne vždy se prorvete do sestavy. Zažila jsem výborné trenéry, jako například Rýma (Miroslav Hanzlík, pozn. red.) nebo Majkl (Michal Bradáč, pozn. red.), kteří mě naučili nejlépe florbalové základy a díky tomu jsem nasbírala hodně zkušeností. Když už jsem mohla věkově hrát za holky, tak jsem se nakonec spíše zařadila k dorostenkám. Později jsem trénovala se ženami. I díky tomu jsem se dokázala výkonnostně posunout a směřovat své cíle a výsledky dál. Pokud mám vzpomínat na Kladno, tak to byl pro mě klub, kde jsem měla skvělé zázemí a jsem ráda, že jsem mohla začínat právě tady.

Závěrem, jaké jsou tvé florbalové cíle a sny?
Jednoznačným cílem je pro mě přivézt z mistrovství světa juniorek medaili. Příští rok bych se už chtěla podívat do Extraligy žen a pokud to vyjde, tak vyhrát mistrovský titul.