Hned v prvním zápase přišla lekce, jak to v této kategorii ve „trojkovém“ systému chodí. Prohra 9:2 s pozdějším finalistou turnaje (FbC Snipers Hradec Králové) dokázala především borcům, kteří před rokem za elévy uhráli čtvrtfinále, že to samo nepůjde. Notně se muselo přidat na rychlosti, důrazu, střelbě a především přistupovat k hráčům, nenechávat soupeři žádný prostor, protože to okamžitě na malém hřišti potrestá. Před dalším zápasem jsme si proto řekli, že začínáme od nuly a bude se makat od první sekundy. Vyplatilo se: jasná výhra 7:3 nad Tlučnou nás nakopla na vítěznou vlnu a přinesla klid před spaním. Tedy před večerem… Zábava po večerce, která nebrala konce, a konzumace vybraných druhů pochutin, si od některých borců a borkyň druhý den vybraly krutou daň…

Nicméně sobotu jsme začali více než dobře a přehráli další nebezpečný tým z Hradce (FbC Hradec Králové C) jasně 7:2. Proti Liberci zřejmě začala trochu pracovat únava, a možná i uspokojení z dvou výher za sebou. Po ospalém výkonu v první půli nám ani zlepšení ve druhém poločase nestačilo na vítězství. Prohra 7:4. Škoda, tento soupeř byl k poražení a mohli jsme vybojovat přímý postup do čtvrtfinále. Takto byla matematika jasná: jen dvě výhry ve zbývajících zápasech ve skupině zaručovaly 3. místo a postup do osmifinále, bez ohledu na ostatní výsledky. Dobruška nebyla soupeřem a Kanonýři jí smetli 11:2. Druhý tým Benešova vzdoroval srdnatě, dokonce vedl, již po prvních pěti minutách jsme však začali kontrolovat vývoj zápasu a v druhé půli naplno rozjeli hru na všechny lajny, jako v předchozím zápase si zahráli všichni. Soupeř nestačil a bylo z toho jasné vítězství a oprávněná radost z postupu do nedělního osmifinále. Náročný program se projevil mimo jiné tím, že sešlo z vycházky do města – část borců okamžitě po návratu do školy, kde jsme spali, spadla do spacáků a tvrdě usnula.

V nedělním osmifinále jsme narazili na tým z Předměřic. A od začátku šlo všechno „na levačku“: smolný vlastní gól po pár desítkách vteřin, Kanonýři dali 3 tyčky a soupeři tam z 3 střel spadly tři góly, narůstající nervozita, nedůraz při bránění…A druhý poločas už v křeči. Škoda, asi nejnepříjemnější zápas na konec. V šatně byly na straně Kanonýrů a Kanonýrek vztek, smutek a slzy.

Všichni ovšem můžou mít hlavy nahoře, všichni odehráli turnaj na krev, 4 výhry vs. 3 prohry, 3. místo ve skupině. Ostudu jsme neudělali. Družstvo se sehrávalo a rostlo před očima, od brankářů až po „dámskou“ lajnu. Trojkový systém byl skvělá změna na konec sezóny, osvědčil se jako další „škola“ a příprava na novou sezónu. A hlavně – užili jsme si to!!! I rodiče, kteří fandili v hojném počtu.

Sestava: Vondra, Michalský – Amelin, Lahoda, Křeček, Novák, Ptáček M., Ptáček V., Weglarz, Voštinková, Řehánková – Novotný, Mirčevský, Hartman, Anděl, Suchánková