Jak jsi spokojen s uplynulou sezonou našich elévů?
Jsem spokojen. Udělali kus práce a je to vidět. Navíc máme hodně dětí, cca čtyřicet hráčů v téhle kategorii a tím je na čem stavět. Také je super vidět některé kluky v akci, jak jsou na tom dobře fyzicky, technicky a herně. Navíc někteří umí už vystřelit líp než dospělí (úsměv). Ale super je, že i ti, co to neumí tak dobře, jsou na správné cestě a chtějí.

V jaké oblasti udělali tvoji svěřenci největší pokroky?
Ve všem a za to před nimi smekám. To, že umí vystřelit, rozhodovat se, nahrát a běhat! Super je, že už většina i s hlavou nahoře a vidí, co se kolem děje a dle toho se rozhodují. Navíc se začínají stávat osobnostmi a začínají pracovat s emocemi. Doufám, že jim to nestoupne do „hlaviček“.

Dá se říct, že se naši elévové dokáží vyrovnat tuzemské špičce?
Jasan, první koš letos vyhráváme nebo hrajeme o první místo. A to tak, že se tam kluci střídají. Není to o tom, že by to jako v jiných týmech vyhrával jeden až dva šikovní. Druhý koš také hrajeme na špici. To znamená, že zhruba osmnáct až dvacet kluků zde pravidelně nastupuje a ten zbytek se střídá v nižším koši a také se neztratí. Přivezte nám někoho stejně starého a postavíme se mu (smích).

Kde vidíš největší rezervy nejmladších kanonýrů?
Asi aby neměli brzo nosánky nahoru, když hrají dobře. Samozřejmě je čeká ještě moc práce, již teď je to občas vidět. Jsou hráči, kterým nejde nic říct. Trochu vidím problém i v časové náročnosti, a tak doufám, že někteří rodiče chápou nebo pochopí, že když to ti kluci milují, tak chtějí trénovat víc. Musí nám věřit, že to nebude jednostranné a že to zvládneme. A odměna? Třeba s námi přežijí pubertu (úsměv). No a nelze nevzpomenout zásahy rodičů do zápasů a tréninků. Vím, že to myslí dobře, ale tahle schizofrenie rodič/trenér hráči nepomůže a je smutné, když kluci v průběhu zápasu hledají pohledem rodiče na tribuně jako zpětnou odezvu. Taky si nemyslím že je cesta umetat svému dítěti cestu a řešit nasazování hráčů. Ano, i to se již stává. Škoda.

V oddíle byl nastaven určitý systém práce s mládeží. Řekl bys, že už si věci sedly tak, jak si vedení představuje?
Ne, myslím, že nesedly. Trápí nás návaznosti. Elévové tři až čtyři tréninky a mladší žáci jen tři. Ale na druhou stranu už jsem viděl plány na příští sezonu a těším se moc! Celkově vidím příští sezonu jako zlomovou.

Co bys doplnil závěrem?
Trochu si zamoralizuji. Proč dělat dle mě vrcholový sport? Za mě je to jedna z mála šancí, jak protáhnout děti pubertou, telefony atd., navíc získají zdatnost a kamarády. V dnešní neosobní elektronické době je to pro mě úkol číslo 1. Není asi lepší pocit než vidět vlastní děti s „rohlíkem“ na puse (úsměv). A o to se snažíme, ale bez pomoci zvenčí a ochoty něco málo obětovat to nepůjde.