Hned na úvod nás čekal tým Athletics Praha, který nás minule vyprovodil jednoznačným výsledkem a nakonec hrál o postup do vyšší skupiny. Nyní jsme herně i výsledkově drželi krok pouze první poločas, v tom druhém začalo skóre výrazně narůstat náš neprospěch. Konečný brankový rozdíl byl sice shodný jako před Vánocemi, ovšem dojem byl pozitivnější. Rozhodl malý důraz před naší brankou, naivní chyby v obraně a střelba buď do brankáče nebo mimo tři tyče. To byly ostatně problémy, které nás v sobotu provázely ve všech zápasech. Celkově jsem měl z našeho vystoupení lepší dojem, florbal se ale hraje na góly a ne na pocity.

Do dalšího střetnutí s SK Dvojka Praha jsme šli s tím, že nelze hrát na remízu a k souboji o konečné 3.místo vede pouze vítězství. Bohužel opět jsme inkasovali jako první a po chvilce jsme prohrávali již o dvě branky. Sice se nám podařilo vyrovnat, ale do přestávky jsme dostali další gól. Znovu jsme srovnali stav a po zbytek zápasu byli i lepší, ale bohužel jsme nevyužili skutečnosti, že eufemisticky řečeno brankář soupeře nebyl zrovna z nejlepších. Hráči stříleli sice hodně, ale nepřesně. Byly to většinou individuální akce a střelba z nepřipravených pozic, prostě nám chyběla přesná finální přihrávka. Potřebný rozdílový gól jsme sice nakonec vsítili, ovšem doslova několik vteřin po závěrečném klaksonu. Konečná remíza nás tak znovu poslala do zápasu o udržení ve skupině D. Cením si toho, že děti dokázaly vždy srovnat náskok sopupeře a až do konce se snažily vítězství převážit na naši stranu.

Posledním sobotním soupeřem bylo LHOKAMO Praha, se kterým jsme se minule také utkali a výsledek byl bohužel stejný jako proti Athletics. To nás nenaplňovalo přílišným optimismem a když jsme po poločase prohrávali o čtyři branky, tak to s námi vypadalo všelijak, jen ne dobře. Tým srážely bohužel stále stejné chyby. Druhý poločas nelze označit jinak než famózní. Výsledkový obrat zahájil Honza Vališ poněkud šťastným gólem z ostrého úhlu a brzy jsme přidali i druhou branku. Zřejmě rozhodující okamžik zápasu přišel zanedlouho, když Dan Petr putoval na trestnou lavici za hru hlavou a soupeř měl navíc k dispozici trestný úder z velice výhodné pozice. Zde Týna napravila své záváhání z prvního poločasu a přesnou střelu mířící do branky vyrazila. Nejenže jsme oslabení přečkali bez úhony, ale děti v něm dokázaly dokonce vstřelit, jak se říká kontaktní gól. Na to soupeř reagoval oddechovým časem, ale to nás již nemohlo nic zastavit. Přidali jsme ještě další tři branky a vítězství završili střelou do prázdné branky při power-play soupeře.

Radost dětí i rodičů na konci zápasu byla veliká a za druhý poločas si děti potlesk skutečně zasloužily. Plně naplnily motto klubu, které sice na svých dresech nemají, ale i tak za Kladno bojovaly jak se sluší a patří.

Do dalších turnajů se ale nesmíme nést na obláčku výborně zvládnuého závěru zápasu a pracovat na odstranění nedostatků. Nedělám si iluze, že vše vyřešíme okamžitě a snadno, ale jen tréninkem se můžeme posunout dále. Musíme začít od základů, protože učit se střílet bez dokonalého zvládnutí přihrávek, je jako stavět dům od střechy. Pokud toto nebudeme ovládat, bude stále naše hra postavena na náhodě a individuálních schopnostech hráčů a nebudeme se zlepšovat. Kdo nebude ovládat základní dovednosti, tak nemůže hrát turnaje ani této kategorii, protože v těch vyšších se již počítá s tím, že toto hráč dovede a pouze své dovednosti dále rozvíjí. Je potřeba si také uvědomit, že florbal je sice stále populárnější, ale hrát za sportovní klub nemůže každý kdo chodí na tréninky. V čem jsme udělali posun proti prosincovému turnaji, bylo nasazení hráčů, k čemuž přispěla i hra na dvě řady a děti se tak dostaly více do hry.

Na závěr bych chtěl ještě vyzvat všechny rodiče, aby zvážili pořízení ochranných brýlí pro své děti, protože skoro každý turnaj jsme svědky zásahu oblasti očí míčkem. Kromě tohoto jim patří poděkování za povzbuzování dětí, zejména v posledním zápase.

Sestava: Kristýna Janglová, Jakub Zetek, David Hončík, Martin Novotný, Vojtěch Novák, Dan Šebela, Vojtěch Číhal, Adam Chochola, Jan Vališ, Daniel Pavlík, Filip Sochor, Daniel Petr