V prvním zápase turnaje jsme se postavili týmu FBC Falcon II. Na první pohled bylo zřejmé, že soupeř má výškovou i váhovou převahu, ovšem již po chvilce bylo jasné, že centimetry a kilogramy nejsou vše a náš tým je herně lepší. Bylo jen otázkou času, kdy se prosadíme i gólově. Paradoxně jsme ale nevstřelili první branku sami, i když nám byla připsána, protože rozhodčí zapískal gól, neboť brankář soupeře při vyhazování míčku se dostal při nápřahu za brankovou čáru. Domnívám se, že toto nebylo nutné, mohl napoprvé brankáře jen upozornit. Pravidla jsou pravidla, ale na této úrovni se děti teprve vše učí a podobnými rozhodnutími je příliš nepovzbudíme. I v dalším průběhu jsme byli lepší a zápas jsme vyhráli jednoznačným rozdílem. Kladem bylo, že se prosadily všechny útoky.

Do dalšího zápasu jsme nastoupili proti Orce a již po prvním střídání bylo jasné, že se bude řešit pouze výše skóre. Děti byly sice nadšené z rekordního vítězství, ovšem trenéři jejich radost na konci zápasu již tolik nesdíleli. Chtěli jsme po nich, aby si nahrávali, využívali obránce vzadu a snažili se do šancí dostat kombinačně, protože ten zápas k ničemu jinému posloužit nemohl. Takovéto to zápasy nás dále neposunou, spíše naopak.

Poslední zápas ve skupině s Florbalovou akademií Mladá Boleslav měl přinést rozuzlení, který z týmů si zahraje o zlato a který o bronz. Tak jako v ostatních zápasech i tentokrát jsme šli záhy do vedení, ale další brankostroj se nekonal. Konečně to byl soupeř, který byl na naší úrovni, a měření s ním mohlo ukázat, jak na tom jsme. A když soupeř dvěma góly skóre otočil, hráči stáli před novou výzvou. Poprvé se podařilo jednobrankovou ztrátu dohnat, ale zanedlouho jsme znovu ztráceli dvě branky. Dalším gólem jsme se dostali do kontaktu a ve zbývajícím čase se snažili otočit zápas v náš prospěch. Ovšem naši „ostrostřelci“ již další zásah nepřidali, a že šancí měli na tři zápasy. Toto střetnutí jsme nakonec o gól prohráli - právě o gól, který by znamenal finále, ale to není až tak podstatné. Děti si dokázaly, že mohou dotáhnout ztrátu, že si umí připravit šance, že soupeře i přehrávají. Zároveň viděly, v čem mají největší mezery a na co se na dalších trénincích budeme zaměřovat.

V zápase o konečné 3. místo jsme narazili na další tým z města aut a to Tygřice z Florbalové akademie. Již na předchozím turnaji jsme se utkali, znovu to byl poslední zápas a znovu jsme vyhráli. V brance stál tentokrát Honzík a Petr si mohl jít zahrát do pole a nutno říci, že se mu dařilo. Většina děvčat v oranžových dresech byly sice větší a starší než naši hráči, ale bylo jich méně do pole a zejména v druhém poločase bylo vidět, že jsou již unavené. Naše vítězství bylo zasloužené a znovu jsme se vrátili na pomyslné stupně vítězů. Skutečné medaile se budou ale rozdělovat až na posledním turnaji sezóny (alespoň doufám, v předchozích letech tomu tak bylo).

Celkově lze turnaj hodnotit pozitivně, i když nutno přiznat, že první dva soupeři nebyli na takové úrovni, aby nám zápasy s nimi něco daly. Pouze zápasy se srovnatelnými nebo i lepšími družstvy nám pomohou v dalším zlepšování. To budou děti potřebovat i do následující sezóny, protože drtivá většina hráčů přechází k elévům. Kladem je i skutečnost, že všichni hráči v poli se prosadili i gólově a také to, že i bez Bohuslávka skončili na medailové pozici. Tomu odpovídá i relativně rovnoměrné rozložení branek mezi všechny útoky. Ne vše je ale tak růžové a to zejména při proměňování šancí a s tím souvisejí dovedností, jako je hra bekhendem. Do dalšího turnaje máme dva měsíce, takže budeme mít prostor i čas na tomto nedostatku pracovat.

Sestava: Petr Vašina, Václav Novák, David Hončík, Štěpán Křeček, Jakub Havel, Adélka Staňková, Hugo Hübner, Kryštof Mirčevský, Jakub Svoboda, Štěpán Prokop, Jan Hrabák, Bára Čermáková.