Předsedo, jsme v polovině aktuální sezóny. Jak si stojíme? Kam se posunul klub jako takový a jak se dařilo našim týmům?
Máme za sebou nejlepší rok od sloučení Potápěčů a Majáku v roce 2006. Profesionalizovali jsme klub po organizační stránce, nyní máme dva zaměstnance na plný úvazek. Ne vše jde podle našich představ, ale posun se projevil např. snížením pokut v ročníku 2016/2017 a ve schopnosti pružně reagovat na problémy, které v našem klubu jsou. A-tým se v roce 2016 vrátil v hierarchii českých klubů tam, kde jej chceme mít. Rok 2015 jsme uzavírali mimo pozice play off 1. ligy a dnes, přestože nám uniká reálná možnost účasti v play off superligy, nelze říct, že bychom odehráli ostudný podzim. Jediné mládežnické družstvo, kde očekáváme konkrétnější výsledky, jsou junioři, kteří momentálně bojují o postup do nejvyšší soutěže. S předsezónní přípravou jsme byli velice spokojeni, nyní ale kluci výsledkově i herně zůstávají mírně za očekáváním. Díky rozšíření zřejmě postoupíme do nejvyšší soutěže, raději bychom se tam ale dostali přirozenou cestou, na základě našich výkonů. Dorost získal po dlouhých letech bod proti střešovickému Tatranu, což považujeme za dílčí úspěch. Mladší kategorie pravidelně bojují v nejvyšších koších a jsou velmi úspěšné. Nemá smysl hledět přímo na výsledky, ale vidíme nárůst členů, kvalitních hráčů a hráček, plno vynikajících sportovců, kteří se sportu mohou věnovat více než jen rekreačně. To je oproti minulosti výrazný posun.

Máme nového hlavního skauta a posily na dalších pozicích v klubu. Jak mohou Kanonýrům tyto změny pomoci?
Obsazením pozice skauta reagujeme na dlouhodobý problém, který vnímáme. Schází nám práce se spádovou oblastí kolem nás. Bohužel stále platí, že z Kladna do Prahy je blíže než opačně. Je pro nás důležité, abychom dokázali spolupracovat s kluby kolem nás. Chceme navázat oboustrannou spolupráci formou tréninků, školení s našimi trenéry, kteří mají nejvyšší licence, přátelských utkání nebo společných turnajů.

V mládežnických kategoriích letos máme opravdu mnoho družstev, hráčů a talentu. Nastínil bys hlavní principy a priority práce s mládeží v klubu?
Zhruba před třemi lety jsme si určili, že musíme zásadním způsobem zvednout počet hráčů od nejnižších kategorií. Tehdy jsme v přípravce měli okolo deseti hráčů, nyní jsme na čtyřnásobku. Máme kategorie A, B, C. Každé dítě dorůstá v jiné fázi věku, proto dáváme prostor všem. Nechceme o talenty přicházet. Přináší to vysoké nároky na trenéry, proto k nejnižším kategoriím posouváme jedny z našich nejschopnějších. Stavíme širší trenérské týmy. Nyní už máme přes třicet osob, které se do trénování zapojily. Projevuje se to v rostoucím počtu talentů v daných kategoriích. Umím si představit, že v každé kategorii máme pět nebo šest hráčů, kteří mají potenciál dojít do vrcholového florbalu.

Jak si stojí ženská složka?
Ženy nám letos dělají radost, přestože každoročně bojujeme s počtem hráček v jednotlivých kategoriích. Hráčky z týmu žen se zapojují do fungování nižších kategorií, v ženské složce funguje přirozená vazba, což chceme podporovat. Rádi bychom postupnou a přirozenou cestou dospěli k tomu, aby naše hráčky u nás chtěly zůstat i v dospělosti. Kvalitní hráčky nám v dorostu odcházejí, což chápu, protože jim v tuto chvíli nemáme co dát.

Jak hodnotíš akce jako Den Kanonýrů nebo Movember?
Letošní rok hodnotím z marketingové stránky pozitivně. Den Kanonýrů byl velký úspěch a my po prvním ročníku chceme, aby se stal tradicí. Movember byl prvním speciálním utkáním, které jsme v superlize dělali. Myslím, že jsme obstáli, přineslo nám to spoustu zkušeností a je nutné pracovat dál ve stejném duchu. Podobné akce chceme dělat častěji. Z obou máme spoustu podnětů, které využijeme k tomu, abychom byli lepší. V únoru nás čeká domácí televizní přenos s Libercem, kde budeme moci zužitkovat načerpané zkušenosti. Rozhodně musíme lépe pracovat s diváky. Chceme, aby náš web prošel zásadní rekonstrukcí. Komunikačně a množstvím informací se výrazně zlepšil, mimo jiné i díky tomu, že teď pracuješ pro klub ty (Radek Šikola v pozici redaktora, pozn. red.). Zároveň vidíme spoustu prostoru pro zlepšení. Snažíme se na tom pracovat a jsme rádi i za podněty z vnějšku.

Pojďme k vlajkové lodi našeho oddílu, k A-týmu mužů. Silná čtyřka Chodov, Mladá Boleslav, Vítkovice a Tatran je dlouhodobě bezkonkurenční. Většina účastníků nejvyšší soutěže se zatím marně snaží dostat na jejich úroveň. Jak jsou na tom Kanonýři? Míříme takhle vysoko?
Naše ambice byly vždy ty nejvyšší. Zároveň musíme být realisté. Aktuální ligový ročník mě překvapil kvalitou družstev. Domníval jsem se, že vyrovnané zápasy budeme hrát s týmy od osmého místa dolů, ale jsme schopni hrát vyrovnaně s týmy od pátého místa níže. Pokud budeme kvalitně pracovat a dokážeme do našeho mužstva přivést rozdílové hráče, jako jsme tento rok v několika případech zvládli, tak bychom měli být schopni v relativně krátké době bojovat i o páté místo. Top čtyřka je v tuto chvíli jinde, ovšem v dlouhodobém horizontu máme ambici konkurovat i jim. Musíme však jít krok po kroku a s pokorou. V tuto chvíli pro nás pochopitelně platí priorita hrát nejvyšší soutěž i v příštím ročníku.

Tomáš Leipner, tvůj vrstevník a legenda našeho klubu, stále hraje za rezervní týmy Kanonýrů a dělá si dobrý den ze svých soupeřů. Když svého dlouholetého kamaráda sleduješ, nenapadají tě myšlenky na návrat mezi mantinely? Přeci jen jsi ještě mladík.
Asi ne, nerad bych zničil palubovku. Ne, vážně, mám problém s časem. Kombinace řízení klubu, zaměstnání, rodiny je velice obtížná. Navíc, pokud jsem dnes schopný věnovat se sportu, tak bohužel na úplně jiné úrovni než jsou naše rezervní týmy. Takže radši ne.