Ozývali se někteří rodiče i hráči, že mají zájem trénovat víc a ptali se, zda je to na Kladně možné. Většinou komunikovali s Lipim (Tomáš Leipner pozn. red.) a ten věděl, že už jednu podobnou spolupráci mám (s Vojtou Novákem pracuji už od června loňského roku. To byl náš první „projekt“.) a věděl i to, že mě tahle práce zajímá. Po předání kontaktů a osobních schůzkách jsme si řekli, co od toho chceme a co tomu dokážeme dát. Díky dobré spolupráci se 4. ZŠ (kde máme děti ve sportovních třídách), která nám vyšla vstříc a umožnila nám prostor v požadované, čase, se podařilo rozjet něco nového, co nemůže nabídnout každý. To byl asi vznik toho všeho.

Co musí hráč splňovat, aby s tebou mohl pracovat?

Vesměs vždy chci, ať mi hráč předem řekne, jak vidí on sám sebe. Popíše mi své silné a slabé stránky. Podle toho pak dělám tréninky. Všechen tréninkový proces mají hráči k dispozici ve sdíleném kalendáři. Vždy po nich chci zpětnou vazbu. Potřebuji jejich pocity z daného tréninku, tím se hodně řídím. To je pro mě pak hlavní inspirace pro další trénink.

Tvůj svěřenec Vojtěch Novák byl nominován na Olympiádu dětí a mládeže. Jeho trenér Jan Buk prohlásil, že je to i díky individuálním tréninkům, které vedeš. Je to pro tebe motivace do další práce?

Předně musím říci, že nominace se týká také Matyáše Bachmaiera a Jakuba Dufka. Jim patří velká gratulace. Je vidět, že kategorie starších žáků pracuje dobře a kvalitní práce trenérů je znát. Motivace pro mě bych neřekl, je to dobrá odměna pro Vojtu a je vidět že to co dělá má výslekdy. Stále klíčová je ta cesta, neslevit, nespokojit se s dílčím „úspěchem“ a tento fajn okamžik si chtít zopakovat, stále Vojtu čeká plno práce.

Spolupracuješ i s trenéry, jejichž hráče individuálně vedeš?

Co se týče Vojty Nováka, tak Jan Buk zná každý trénink, který spolu máme, komunikujeme spolu hodně a i víceméně mi dává svůj pohled na věc. Myslím, že je to velmi dobře sladěné. Tvrdím, že aby se hráč viditelně lepšil, musí dobře a správně trénovat ve své kategorii, plus dobře a správně trénovat navíc. Je-li tohle v harmonii, tak je to ideální. Do budoucna chci určitě víc spolupracovat s trenéry hráčů, co individuálně povedu a vzájemně se obohacovat. A určitě budu chtít i nějakým způsobem zdokonalovat tréninky i tím, že budou natáčené.

S kolika hráči momentálně individuálně pracuješ?

Tři hráči/ky teď chodí pravidelně. Navíc se přidala i Nela Jiráková (hráčka Chodova a reprezentantka České republiky, pozn. red.), která na Kladně již nepůsobí, ale ještě loni hrála pravidelně za naše dorostence. Projevila zájem, což je signál, že tento přístup má budoucnost a né každý ho umí nabídnout. Chodí s námi už 3 týdny. Takže k dnešku pod sebou mám čtyři svěřence. Chodíme stylem trojice v úterý a jedna hráčka ve čtvrtek. Na 4. ZŠ máme skvělé podmínky pro trénink a za to moc děkujeme a věříme, že to bude cesta, kterou dostat do sportovní třídy více našich dětí.

Cítíš, že se zájem o individuální tréninky zvedá?

Cítím. Jsem z toho překvapený a těší mě to. Doufám, že spolupráce se stávajícími hráči bude pokračovat i nadále. Strašně moc mě to baví a zároveň mě to posouvá.

U hráčů na úrovni reprezentace jsou individuální tréninky na denním pořádku. Je tohle trend, kterým se florbal bude ubírat?

Už se ubírá. V TOP florbalových zemích jsou hráči, kteří jsou profi nebo poloprofi. To je strašně důležité pro to, aby měli čas a prostor pro svoji individuální přípravu. Nestačí mít jen tréninky s týmem. Jasně, pokud mají trénink 5-7 krát týdně, tak možná ano. Lehce se pozná rozdíl mezi skvělým hráčem a průměrným hráčem. Skvělý hráč chce pracovat, posouvat se, překonávat limity – prostě trénovat navíc. Průměrný hráč sotva chodí na své ,,povinné,, tréninky a když ho začne štvát že ztrácí za zbytkem, bud říkat že něco nejde, a nebo prostě skončí.

To ale zejména v mládeži prakticky neexistuje.

V mládeži prostě musíme pracovat spíš správně a dobře než extrémně částo, aby hráči mohli chodit se starší kategorií. Musíme vytvořit příjemné prostředí proto, aby hráči sem chtěli chodit a zlepšovat se. Rozlišit musím jít trénovat a chci jít trénovat. Klíčové je spíš to chtění toho hráče dělat něco navíc. Sám od sebe vystoupit z komfortní zóny a chtít makat navíc pro své sny a cíle. Proč chce hráč dřít víc? Protože miluje ten sport, baví ho a chce v něm být nejlepší. Chce se třeba dostat do reprezentace nebo do zahraničí. Dokáže to z gauče? Byl by Mozart považován za génia, kdyby necvičil spousty hodin denně? Těžko. OK, ten hráč si nutně nemusí ty cíle splnit, ale hodnoty, které na té cestě načerpal, využije v budoucím životě. Budu moc šťastný, když takové hráče budu vídat na Kladně.