Sice bychom mohli na jeden dva posty vzít jiné hráče, ale výkonnost týmu by se zásadně nezměnila. S jedinou výjimkou se také jednalo o děti, které budou příští sezónu hrát již za elévy. Rozlosování turnaje nám do skupiny přisoudilo týmy Black Angels a SK Benešov, takže již předem bylo jasné, že nás nečeká nic lehkého.

Do zápasu s družstvem Black Angles Black jsme nastoupili s Monikou v brance a ta svým výkonem nejen v tomto utkání, ale i v celém turnaji, ukázala, že si to zasloužila a předvedla potenciál stát se oporou mezi třemi tyčemi. Byl to náš nejlepší výkon na turnaji, což bylo dané i dalším vývojem, ale o tom později. Hráči předváděli to, co se již naučili, byl tam pohyb, přihrávky i střelba. Od začátku jsme vedli a soupeři dovolili vstřelit branku, až za stavu 3:0 a ještě to byl hodně šťastný gól pro soupeře. Ve zbytku zápasu Black Angles k tradičně dobrým kombinacím přidal i lepší pohyb, ale my jsme se nenechali zahanbit a na konci zápasu mohli zaslouženě slavit pro někoho možná trochu překvapivé vítězství. Nejvíce nás potěšil trenér soupeře, který děti pochválil a řekl, že se od podzimu výrazně zlepšily, a zda jsme nepřivezli jiný tým.

O to smutnější jsme byli z našeho výkonu v druhém zápase proti SK Florbal Benešov. Věděli jsme, že můžeme postoupit do finálové skupiny a možná některé děti pod dojmem prvního vítězství se již viděly na stupních vítězů, zvláště když na druhé straně nastoupili pouze čtyři hráči do pole. Paradoxně nám možná uškodil i výborný vstup do utkání, kdy jsme během úvodní minuty a půl vstřelili dvě branky. Tím ovšem naše hra skončila a nestačili jsme se divit, co s námi čtyři hráči soupeře dokáží udělat. Prohrát se samozřejmě může, ale záleží na způsobu, jakým k tomu dojde. Pokud prohráváme o tři branky a někteří hráči se na lavičce s úsměvem baví, div si nevyprávějí anekdoty, tak je něco špatně a ještě se tváří uraženě, když jim trenér něco řekne. Bohužel porážka o čtyři branky nás nakonec poslala do skupiny bojující o 7 až 9. místo, což rozhodně neodpovídalo našim schopnostem.

V dalších zápasech nás čekaly družstva Athletics a FBC Říčany, jejichž florbalové dovednosti jsou zatím mnohem níže než naše, takže z tohoto pohledu nám tyto zápasy nic nedaly. Oba zápasy měly společné to, že jsme ani jednou neinkasovali, po většinu doby jsme drželi míček na svých holích a nakonec jsme se prosadili i střelecky. V těch utkáních jsme dětem pouze říkali, kdy mají střídat a jinak to bylo na nich, aby hrály podle sebe. Pochopitelně tam byly chvíle, kdy jsme měli touhu dětem poradit, či je upozornit, aby hrály více týmově a ne individuálně v rozích. Bylo vidět, že většina si chce dát góla a tomu podřizovaly i svůj výkon, tady jsme opravdu nehráli týmově. Na tyto soupeře to sice stačilo, ale na jiné družstva to stačit nebude.

Nakonec jsme obsadili 7. místo s bilancí tří vítězství a jedné porážky. Herní systém byl zvolen s ohledem na počet družstev a ani v závěrečných turnajích asi nebude jiný, protože o turnaje v této kategorii je eminentní zájem a i nyní musel pořadatel některá družstva odmítnout. Poslední dva turnaje se již budou hrát o skutečné medaile, a pokud si je chtějí děti konečně pověsit na krk (zatím se nám to nepovedlo), budou muset hrát naplno všechny zápasy ve skupině a nespekulovat s kým dalším se utkají. Úvodní zápas turnaje ukázal, že se z florbalu již mnohé naučily a mají na to, měřit se s jakýmkoliv týmem ve své kategorii. Na závěr děkuji všem účastníků turnaje a to včetně rodičů, kteří povzbuzovali náš tým.

Sestava: Monika Šolleová, Petr Vašina, Václav Novák, David Hončík, Štěpán Křeček, Jakub Bohuslávek, Hugo Hübner, Kryštof Mirčevský, Jakub Svoboda, Bára Čermáková.

Děkuji tímto p. Vašinovi za poskytnutí fotografií.