V době rozhovoru je již známo, že jste se s vedením klubu dohodli na ukončení spolupráce. Věřím, že ty dva roky nepovažuješ ve své kariéře za ztracené?

Naopak! Jsou to pro mne velice cenné zkušenosti. Ale hlavně si budu pamatovat ty krásné chvíle. Zažil jsem tu paradoxně dvě úplně odlišné sezony. První považuji za jednu z nejlepších co jsem kdy zažil a to jak jako hráč tak jako trenér. Ta druhá se mi zase vůbec nepovedla. Sestup jde jednoznačně za mnou a bude mě to strašit ještě hodně dlouho. Je mi jedno jestli mě odsoudili diváci a fanoušci, ale mrzí mě to hlavně vůči klukům. Nedokázal jsem je dostatečné připravit a hlavně v druhé půli motivovat k lepším výkonům. Ale věřím, že se z toho poučím. A kluci si z toho taky třeba něco málo vezmou.

Mužstvo vyletělo vzhůru, ale stejně rychle zase spadlo. Důvod asi nebude jen v rozdílu mezi 1. ligou a extraligou?

To určitě ne. Myslím, že se sešla spousta věcí a to v obou případech poněkud zrcadlově. V první sezóně se nám vůbec nepovedla první půlka. Už to vypadalo, že se ten letoun neodlepí od země, ale s příchodem Petise a dalších posil jsme se srovnali a začali famózní jízdu vzhůru až do extraligy. Nicméně nutno podotknout, že výsledky nebyly tak jednoznačné. Sice jsme měli série, kdy jsme prohrávali až každý desátý zapas v řadě, ale drtivá většina vítězství byla velmi těsná o gól a nebo až v prodloužení. Naopak letos jsme měli dobrou první půlku sezony, i když jsme ztratili body s Pardubicemi a Libercem, tak jsme zase dokázali porazit Vítkovice nebo FBC Ostrava. Což se možná nakonec otočilo proti nám. Nejspíš jsme se uspokojili pod dojmem, že druhá půle bude zase lepší. Další mínus byl v tom, že se nám nepovedlo přivést před koncem roku žádnou výraznou osobnost, která by tým posílila. A po novém roce přišla moje chyba. Čtyři zápasy jsme odehráli se systémem založeným na agresivním napadání soupeřovy rozehrávky a to se otočilo proti nám. Dostali jsme dvě rychty od Chodova a Bolky. Další dva zápasy nevypadaly herně špatně, ale ztratili jsme je výsledkově (Bohemka a FBC Ostrava). Potom přišla série, kdy jsme nehráli špatně, ale zápasy jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Chytili jsme se až se Spartou kolo před play-down. V konečné fázi se vše sečetlo. Nálada, chyběla výraznější osobnost a taková ta syrová vůle po vítězství. Jak Bohemka, tak Sparta chtěly víc a to byl právě ten rozdíl jednoho gólu. Když nepočítám ty do prázdné při hře bez brankáře, tak jsme vše prohráli o gól a nebo v prodloužení!!!

Sestup čekal málokdo. Nebyl právě tohle problém – málo pokory – jakoby převážil pocit, že extraligu máme „na věčné časy“…

To si nemyslím. Jak jsem už řekl. Sešlo se víc věcí. Teď už také víc chápu pojem „nováčkovská daň“. Souvisí to s tím, že si pořád říkáte, že už se to musí otočit, že teď už musíme vyhrát a když to přijde, tak je to až moc velké uspokojení. A další faktor je psychika. Hodně hráčů zlomí ta série neúspěchů a pak těžko hledají motivaci do dalšího zápasu. Hráči se navzájem začnou osočovat kdo za to může a pohoda je pryč. Neříkám, že by to někdo odchodil, ale prostě nehrajete celým srdcem a duší. Prostě se hrálo jen na 100% a ne na 120% jako loni v play-off, kdy se vyhrávalo.

Jsi příznivcem současného systému play-down?

Má to své pro i proti, kdybychom byli my poslední se 4 body tak jsme za tento systém neskutečně rádi. Takhle se to otočilo proti nám. Každopádně z dlouhodobého hlediska je to trochu nespravedlivé. Nicméně zase to má úplně jiný náboj. Pořád se o něco hraje.

Před sezónou tým posílil. Třeba brankařská dvojice byla myslím dobrou volbou – vidíš to stejně?

Určitě, hlavně v první půli sezóny nás hodně drželi právě brankáři. Moc mě potěšil Bobik svým přístupem - i když začínal jako dvojka, ke konci sezony naše naděje držel hlavně on.

Další akvizice - bratři Rynešové - byli podle mne takovou „klidnou sílou“, trochu mimo zájem médií. V kanadském bodování se od nich možná čekalo víc, ale v plus / mínus bodech byli s přehledem nejlepší. Jak hodnotíš jejich misi?

Ryndové jsou zkušení borci a jak říkáš, taková klidná síla. Od Martina se možná čekalo víc gólů, ale to i od jiných. Martin se střelecky doslova protrápil celou sezonou. Bylo na něm vidět, že hrozně chce, ale ne a ne to tam spadnout. A když už se trefil, tak mu to rozhodčí neuznali (s úsměvem – pozn. P.Š.). Já jsem s jejich misí spokojen, možná od nich někdo čekal větší zapálení a hecování celého týmu, ale to nemají v krvi a nutit je do toho nemůžeš. Buď to v tobě je a nebo není. Tohle má třeba v sobě mladý Hněvka - ten jednou potáhne celý tým. Myslím, že kdybychom letos měli ještě dva takový Honzy, tak jsme se udrželi. Každopádně Ryndové na place odvedli dobrou práci. Naopak jsem si vybral i posily, které mě zklamaly - a to nejen herně, ale i lidsky. Ty tady ale rozebírat nechci. Řeknu jim to osobně.

Nejvíc kanadských bodů nastřádaly „známé firmy“ Leipner, J. Hněvkovský, Louvar. Jenže měli i nejvíc těch minusových. Jak to jde dohromady?

Zase bych to přičetl tomu, že jsme byli nováčci a kluci byli z loňska zvyklí na úplně jinou hru a soupeře. V extralize už nestačí bránit ve třech nebo ve čtyřech. Tady se musí hrát v pěti dozadu. Neříkám, že by se zrovna tihle kluci nevraceli, ale tady soupeř dokáže trestat i menší zaváhání nebo nedůraz. V tom je obrovský rozdíl.

No a jak se s elitní soutěží vypořádali ostatní hráči, kteří postup vybojovali? Viděl jsi pokrok? Nebo na to skutečně nemají?

Navzdory neúspěchu jsem pokrok viděl u všech až na výjimky - a to i u těch, které jsem musel před vánoci vyřadit s A týmu. Počítal jsem, že se po sezóně znovu k týmu připojí a třeba se probojují do kádru na další sezonu. I kvůli nim mě ten sestup hodně mrzí. Ale z těch co mě nejvíc překvapili bude určitě Próša, Slíva a v play-down Váca. Škoda, že neměl stejný přístup po celou sezonu. Nicméně je tu velmi mladý kádr a i když se sestoupilo tak věřím, že to klukům něco dalo. Pokud budou na sobě makat, tak se do extraligy zase vrátí. Záleží jen na nich. Podmínky tu na to mají ideální.

Když si vytyčíš cíl a věříš, že ho dosáhneš tak už jen záleží na vůli a na tom co jsi tomu ochoten obětovat a pak taky na „touze“ (zasvěcení vědí – pozn. P.Š).

Sám jsi i hrál – a názory na kombinaci rolí trenéra a hráče jsou různé. Je těžké třeba sám sebe „posadit“?

Těžké to není - když cítíš, že ti to zrovna nejde, tak se stáhneš (s úsměvem). Některé zápasy jsem ani nehrál. Taky jsem si tu extraligu moc neužil. Chyběl mi tu někdo jako loni Petis, kdo by mi s tím trochu píchnul. Člověk musí mít dobrého asistenta anebo další silnou osobnost mezi hráči. Což se mi letos nepovedlo sehnat. Takže další moje letošní mínus, které nás možná stálo ligu.

Byl jsi spokojen s materiálním a organizačním zázemím na Kladně?

Tak to maximálně!! To co má Kladno, by záviděla většina týmů v extralize - už i kvůli tomu mě mrzí, že jsem nedokázal ligu udržet!

Zkušenosti extraligového trenéra tedy zúročíš jinde. Je předčasná otázka kde, nebo se už něco rýsuje?

Abych řekl pravdu zatím jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. A po sestupu na to ani nemám náladu. Nejspíš si dám rok dva pauzu. Vyčistím si hlavu a hlavně si musím sesumírovat co jsem všechno udělal špatně. A pak třeba zase někomu pomůžu do extraligy (s úsměvem).

Tak to už je každopádně tvůj „brand“. Ať se daří na dalších štacích a díky!