V tabulce Tipsport Superligy jste předposlední, přičemž všechny čtyři týmy pod hranicí play off mají shodně jedenáct bodů. Jak jsi zatím spokojen s bilancí svého týmu?
Aktuální umístění určitě nemůžeme považovat za úspěch. Jasně, jsme v nejvyšší soutěži nováčkem, máme pár bodů, párkrát jsme vyhráli a naprostá většina našich zápasů neskončila debaklem, minimálně ne výsledkově. Na druhou stranu, jsme jedenáctí z dvanácti, což je téměř poslední a já bych se chtěl pohybovat na úplně jiných příčkách. Myslím, že play off vypadalo hratelně, momentálně se bohužel jeví jako téměř nereálné.

Na jaké mety mohou Kanonýři v této sezóně reálně pomýšlet?
V tuto chvíli se mi jako nejreálnější meta jeví co nejrychleji odehrané play down a udržení nejvyšší soutěže i pro příští sezónu.

Jsi nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem Kanonýrů. Tým na tebe spoléhá. Připouštíš si tlak?
Na Kladně mám velkou důvěru trenéra a spoluhráčů, hodně času na hřišti, s čímž přichází i sebedůvěra. Role bodového lídra mi velmi vyhovuje, rád hraji důležité momenty a rozhoduji zápasy. Také jsem velkou část dosavadní sezóny hrál s Ondrou Riebauerem, který mi přihrával do skvělých šancí, a s Michalem Klápou, ten zase dával góly ze všeho, co jsem mu já naservíroval.

Jak reálná je možnost, že někdy v budoucnu uvidíme Kanonýry bojovat o titul?
Na to je velmi těžké odpovědět. Reálná určitě je, ale faktorů, které to ovlivňují, je opravdu strašně moc. Myslím, že v dnešním florbale začíná být velice důležité, jaké podmínky dokáže klub hráčům nabídnout. Tento faktor se bude stále více odrážet na umístění týmů.

Spoluhráč Marek Soukup tě označil za jasného adepta reprezentačního dresu pro další cyklus. Myslíš takhle vysoko?
To mě moc těší, že má o mně Mára takové mínění. Myšlenky jsem zatím směřoval spíše k reprezentaci akademické. Ale to je všechno ve hvězdách, pár kol mohu vyjít bodově naprázdno a rázem se v žebříčku produktivity nebudu pohybovat ve společnosti reprezentantů. Pak může být všechno jinak. To, že by reprezentace byla hezká v jakékoliv formě, je jasné a minimálně na tu akademickou teď zálusk mám.

Dá se očekávat, že po sezóně započne hon na Tomáše Nusharta. Jak reálný je tvůj odchod z klubu?
Já žádný velký hon neočekávám. A kdyby ano, docela rychle běhám, tak se mi možná i podaří uniknout.

Ve florbale se činíš i jinak, než pouze hráčsky. Propaguješ všestranný rozvoj hráčů a vymyslel jsi kompenzační program, který začínáš v některých týmech realizovat. Jak tento nápad vznikl a jak projekt funguje?
Všechno vzniklo před rokem a čtvrt, kdy jsem založil společnost Fyzioflow, jejímž cílem je práce se sportovci trochu komplexněji, než v úzké specializaci jednoho sportu, a naplnění myšlenky „Sportem opět ku zdraví“. Společně s hlavními fyzioterapeuty Eliškou Geržovou a Jakubem Novákem teď pracujeme s týmy na kompenzaci, stavíme na velmi odborných poznatcích, ale zároveň se snažíme pracovat tak, aby to děti bavilo. Momentálně působíme pouze ve florbale, kde se o této myšlence snažím bavit s co nejvíce lidmi, zjišťovat názory, stanoviska fyzioterapeutů, kondičních trenérů, trenérů, manažerů týmů, hráčů, rodičů... V příštím roce plánujeme expanzi do dalších sportů, kde máme již domluvené spolupráce. A později chceme postavit halový komplex a vytvořit vlastní akademii všestranného sportovního rozvoje, kde se budou vychovávat sportovci a ne fotbalisté, hokejisté, nebo florbalisté. Myslím, že to je podstatná myšlenka i pro výkonnostní posun sportovců v jednotlivých sportech.