Je týden od velkého finále s Finskem, v němž jste dokázali v závěru srovnat, ale pak duel ztratili v prodloužení.
A i po týdnu jsou emoce velmi živé. Spousta zážitků špatných i dobrých samozřejmě, teď už ale prohra ve finále bolí méně a vzpomínám jen na kopu zkušeností. Po finále jsme byli všichni v slzách, ale věřím, že jako i u mě teď už převládá spíše pozitivní myšlení.

V čem byla síla týmu?
Naše síla se projevila hlavně v semifinále a ve finále, kdy jsme ukázali, že se dokážeme semknout a nikdy nic nevzdat. Největší síla byla v tom, že jsme pracovali jeden pro druhého.

I ty jsi toho důkazem, protože jsi byl často na střídačce v roli náhradníka.
Ano, moje role byla hlavně podpora. Řekl bych, že jsem klidnější než ostatní, tudíž jsem vždy viděl náš tým na hřišti jako ten lepší a dokázal o tom přesvědčit i ostatní. Ale sledovat to jen ze střídačky je to nejtěžší.

V záběrech z tribun nešlo přehlédnout kanonýrský dres. Tak kdo tě přijel osobně povzbuzovat?
Do Švýcarska mi přijela fandit celá rodina i přítelkyně. Bylo to úžasné vidět jak mě i ostatní ženou vpřed.

A-tým už čeká příprava na novou sezonu. Ty budeš mít zatím volno, že?
Ano, oraz si dát musím. Do této doby jsem byl v plném zápřahu a to celý rok v kuse zvládat nejde.