Přiznejme si to - při vší úctě ke gólmanům, kteří byli u vzestupu A týmu, pro 1. ligu už jsme museli sáhnout po "přespolních", v extralize také. Nyní se zdá, že bychom to mohli být my, kdo dá florbalu velkého brankaře. Už v mladších žácích o sobě dal vědět Max Minev, nyní opora starších žáků. Podle rozhovoru s ním se zdá, že nehodlá skončit tak brzo, jako dřívější velký kladenský talent Jan "Hlavoun" Hlavatý. A to je dobře.
Maxi, jak ses dostal ke hře s děravým míčkem?
K florbalu mě poprvé přivedli kamarádi ze třídy, kteří hráli za Labyrint. Až po dvou letech mě Marek Sedláček a Vojta Teslík přivedli do FBC Kladno. To mi bylo 11 let.
Pár let už tedy hraješ... co Ti třeba utkvělo v paměti?
Největší zážitek a zároveň největší úspěch bylo setkání mladších žáků v Hranicích v roce 2011. Tam jsme dosáhli na bronz a navíc jsme ho vybojovali s (alespoň pro mně) největším soupeřem SSK Future.
Jak si představuješ svou florbalovou budoucnost?
Velké plány do budoucna ještě nemám, ale chtěl bych hrát florbal, dokud mi to zdraví dovolí. Samozřejmě bych se chtěl podívat do nějakých florbalových velmocí (ve Švédsku už jsem byl) a zahrát si tam třeba jednu nebo dvě sezóny.
Musím se zeptat na florbalové a obecně sportovní vzory...
Asi největší vzor je nejspíš Tomáš Kafka - a z jiných sportů třeba Robert Müller.
Rozhodně chci vyzdvihnout Davida Vorlíčka a Jirku Lukavského, kteří mě trénovali celou dobu v "Kladýnku" - jim vlastně vděčím za všechno co umím. Ještě bych chtěl poděkovat mým rodičům, kteří mě štědře sponzorují a podporuji.
Když jsme u rodiny, jméno naznačuje bulharské kořeny...
Ano, jsem původem z Bulharska, ale narodil jsem se v Kladně. Do Bulharska jezdíme každé léto na prázdniny. Mimochodem v Bulharsku ani nevědí, co to florbal je! Jsem tedy pyšný, že patřím k nemnoha lidem této národnosti, kteří se tomuto sportu věnují.
Díky Maxi a ať se daří!