Jak jsi se dostal k angažmá a vůbec k pobytu v Německu?
K pobytu v Německu jsem se dostal asi tím nejjednodušším možným způsobem. Táta tam dostal pracovní nabídku, a tak jsme se celá rodina za jeho prací přestěhovali. S florbalem už to tak jednoduché nebylo, neboť se neřadí k těm nejpopulárnějším sportům v Německu a síť klubů není tak hustá. Takže najít adekvátní možnost, kde hrát, bylo trochu obtížnější. Nakonec přes Jirku Jakoubka z Tatranu Střešovice jsem dostal kontakt na Honzu Kratochvíla, který je již delší dobu aktivní v německém florbalovém prostředí a dohodl mi angažmá v Lilienthalu, který leží kousek od Brém. Jediná potíž byla v tom, že to bylo 75 km od města, kde jsme bydleli a cesta na trénink zabrala dvě hodiny vlakem.

Jak dlouho jsi v zemi našich západních sousedů žil a hrál Bundesligu?
V Německu jsem strávil dva roky. A v tamní Bundeslize jsem také odehrál stejný počet sezon.

Žil jsi dva roky v cizí zemi. Vnímáš svůj pobyt jako velkou životní zkušenost?
To každopádně. A to ve všech směrech. V Německu jsem chodil na gymnázium a úlevy jsem dostával jen první rok. Poté už jsem byl hodnocen jako Němec, a tak učení bylo na hlavu. Ale když člověk musí, tak opravdu musí a ono to šlo. Naučil jsem se jazyk a krom toho poznal, jak se vlastně v Německu žije. Je něco jiného tam bydlet a jet tam jenom na výlet nebo dovolenou. Hlavní rozdíl je asi v tom, že my si tady myslíme, jak si Němci dobře žijí, ale ve skutečnosti to tak opravdu není. Dále člověk dostal takovou tu odvahu otevřít pusu a zeptat se na to, co potřebuje, i když ví, že to asi bude vtipné. Krom toho všeho jsem se zlepšil i po florbalové stránce. Od sedmnácti jsem hrál Bundesligu za chlapy. Soutěž je sice kvalitou srovnávaná s naší juniorskou G2 ligou, tak diváků chodí v průměru o mnoho víc, než v Česku. Navíc florbal, tam kde se hraje, je probírán i v regionálních novinách a člověk se musí vypořádat i s tím, že ne vždycky se o něm napíše to, co by sám chtěl.

Zmínil jsi, že Němci si nežijí tak, jak si tady myslíme. V čem konkrétně?
Němci sice vydělávají více, ale v poměru k tamějším cenám služeb si mohou dovolit méně, než Češi. Chci tím říci, že tam mají naprosto stejné problémy s financemi jako my.

Nepřemýšlel jsi, že bys v Německu zůstal natrvalo?
O tom jsem samozřejmě již několikrát přemýšlel a vlastně pořád přemýšlím. Příští rok mě čeká německá maturita na německém gymnáziu v Praze. Poté bych se rád vrátil do Německa studovat. Co se stane potom, zatím neřeším. Samozřejmě mám určitou představu, ale rozhodně bych si dovedl představit život v Německu.

Mnoho sportovců v tvé pozici využije možnost reprezentovat Německo. Neláká tě tato možnost?
Tahle možnost už mě také napadla. Ale na rovinu říkám, že mě neláká. Jsem Čech a nevidím důvod hrát za Němce jen kvůli tomu, abych byl v reprezentaci. Mám Německo rád, ale reprezentovat ho, o tom neuvazuji.

Jak jsi se po svém návratu dostal k angažmá v týmu Kanonýrů?
K angažmá na Kladně mi pomohl Radek Šťovíček (člen A-týmu a juniorského mužstva Kanonýrů, pozn. red.), s kterým jsem chodil do třídy na Gymnáziu ve Slaném. Navíc Kladno mi vyhovělo v tom, když jsem zpočátku chtěl jen někde trénovat, protože jsme se s Lilienthalem kvalifikovali na EuroFloorball Cup a nechtěl jsem si tuhle možnost nechat ujít. Nakonec jsem ale byl nemocný a stejně mi to nevyšlo.

Uplynulou sezonu jsi strávil v rezervních týmech Kanonýrů. Několik tréninků jsi dokonce absolvoval s A-týmem. Věříš, že se do prvního mužstva pro příští ročník můžeš prosadit?
Působení v rezervních týmech hodnotím pozitivně. V mém věku je důležité hlavně hrát, což mi bylo umožněno, neboť jsem dostával jak v béčku, tak céčku dostatek prostoru na hřišti. Tréninky s áčkem pro mě byly velkou zkušeností a doufám, že to neskončilo jen u těch tréninků (smích). Bohužel mě v lednu přibrzdilo zranění a táhne se to se mnou až do teď, takže nevím, kdy se vlastně budu moci vrátit do plného tréninku. Ale byl bych každopádně rád, kdybych jednou tu příležitost v kladenském áčku mohl dostat.

Není ti ještě ani 20 let a ve florbale už máš za sebou zajímavou minulost. Jaké jsou tvé další florbalové cíle?
Ano, to je pravda. Můj současný cíl je vrátit se na hřiště a odehrát další sezonu po delší době, pokud možno, celou a hlavně bez zranění. V lepším případě si během ní zahrát za kladenské áčko, i když už to bude bohužel jen 1. liga. Další cíle zatím nemám. Jak už jsem říkal, čeká mě maturita a pak doufám ve studium v Německu. Kdyby se povedlo ke studiu hrát florbal, například opět tu Budnesligu, byl bych spokojen. Hlavní je ale být zdravý a člověka to musí hlavně bavit, jinak jakýkoliv sport nemá smysl.