Kladno - Florbalová akademie MB ŠkoEnergo 1:8 (0:5,1:2,0:1)

Vstup do prvního ligového zápasu v nové sezóně vypadal zhruba tak, jako když přepnete televizi na nejtrapnější horor 80. let. Veškeré florbalové umění, které jsme kdy nasbíraly, se nám vyčoudilo z hlav a my jsme předvedly ukrutně špatný florbal. Přes dobrou technickou úroveň, kterou disponujeme, jsme se nedokázaly sehrát a dělaly jsme školácké chyby. Od začátku jsme se nedržely vlastní hry, přizpůsobily jsme se soupeři a dá se říct, že jsme spíš bláznily, než hrály florbal.

Na začátku třetí minuty se hráčka Boleslavi dostala za naší branku, a protože jsme měly špatně zformovanou celou obrannou pětici, nebyly pokryté tyčky a hráčka v klidu zasunula míček za brankovou čáru. Nutno podotknout, že nám trvalo hodně dlouho, než jsme /až ke konci zápasu/ začaly bránit lépe a celá tahle situace se opakovala ještě třikrát, s velkým štěstím už ale Boleslav nedokázala tyhle naše chyby využít. Nabídly jsme jim ovšem chyby další a ty už si nenechaly soupeřky ujít a půl minuty po první brance jsme inkasovaly další. Zkráceně řečeno, v první třetině jsme nechaly soupeřky nasázet nám pěkný ranec pěti gólů, a to hlavně proto, že jsme se nechaly strhnout jejich pohybem na naší polovině, nebránily jsme si prostor, špatně jsme přistupovaly k hráčkám Boleslavi a nabízeli jsme jim snadné šance, které ony dokázaly zužitkovat.

Ve druhé třetině jsme se již nepatrně vzpamatovaly, začaly jsme si bránit více svůj prostor a již jsme se nenechávaly tolik strhnout pohybem soupeřek, ale znovu se ukázalo, že začátky třetin pro nás většinou nejsou dobré, šestou branku jsme inkasovaly po minutě a půl hry. V 7. minutě druhé třetiny jsme zaznamenaly vlastně jediný úspěch zápasu, když po asistenci Lucky Strašíkové vsítila naší čestnou branku Lucka Prchalová. Ačkoliv rozhodčí nebyli ti, kvůli kterým jsme si odnesly z prvního zápasu debakl, chyby v jejich výkonu se daly najít velmi jednoduše a po kritice rozhodčího, který neodpískal faul mladoboleslavské hráčky, když trefila došvihem Andreu Postolkovou do obličeje, dostaly jsme první (a díkybohu poslední) trest v tomto utkání (i v turnaji). Paradoxně si jej odseděla právě Andy, která na puštěný faul upozornila. Nutno podotknout, že dvě minuty padly za „nesportovní chování“, což není zrovna dobrá vizitka, na druhou stranu se Andy mohla vyjádřit o nepísknuté vysoké holi mnohem více nevybíravě. Oslabení jsme zvládly, na čemž bylo vidět, že se již trochu dostáváme do zápasu, bohužel jsme nedokázaly udržet koncentraci do konce třetiny a vteřinu před koncem jsme si nechaly dát ze závaru před brankou 7. gól.

Ve třetí třetině už nebylo takřka o co hrát, takže jsme do ní vstoupily s cílem neinkasovat a začít hrát konečně florbal. No, povedlo se to jen velmi částečně. I když jsme svůj výkon oproti první třetině jednoznačně zlepšily, pořád jsme měly hodně daleko do toho, co jsme schopné odehrát. Padla ještě jedna branka, ale abychom si asi uvědomily, že toho musíme do zápasu dát mnohem víc, padla samozřejmě do naší branky. Myslím ale, že ačkoli jsme začátek zápasu odehrály opravdu naprosto příšerně, může to pro nás být povzbuzení a kopanec, aby další zápas už vypadal tak, jak má.

Olympia Kutná Hora - FBC Kladno 0:1 (0:0,0:0,0:1)

S Kutnou Horou jsme se potkaly již minulý víkend na Poháru České pojišťovny a od začátku bylo znát, že se soupeři nepotkávají poprvé. Kutná Hora se snažila dělat méně chyb než před týdnem a bylo to na hře znát. Drtivou většinu druhého zápasu jsme měly míček na hokejkách my, tvořily jsme hru, i když do florbalu, jaký si představujeme, že bychom chtěly hrát, tomu ještě pořád něco chybělo. Těžko můžu rozdělit tento článek do několika odstavců, ze kterých bude každý popisovat jednu třetinu zápasu, protože tady byly všechny třetiny víceméně stejné. My držíme balón, 65% času hrajeme na polovině soupeře a snažíme se všemi možnými způsoby dostat míček za záda soupeřovy brankářky, ale i přes ohromující počet střel, se nám to nedaří, 20% času trávíme tím, že se snažíme dostat se se hrou od naší branky, ale problém nám dělají křídla Kutné hory, která nám znepříjemňují rozehrávku a nám trvá dost dlouho, než přijdeme na to, jak se dostat z vlastní půlky hřiště. No a zbytek, tj. 15% času bráníme soupeřovy pokusy, tentokrát už ale úspěšně, nenecháváme se strhnout a poctivě si bráníme prostor a nedáváme soupeřkám šanci, dát první gól. První a jediný gól utkání má na svědomí Verča Bartošová, asistenci si připisuje kapitánka Keszi. Pravda, musely jsme si na něj počkat skoro 28 minut a pak jsme se fotbalový výsledek 0:1 snažily bránit zuby nehty, což se nám povedlo. Celý zápas byl prostě o tom, že jsme se urputně snažily nastřílet soupeři maximum branek, ale povedlo se nám to jenom jednou, z čehož je jasné, že máme pořád na čem pracovat.