Tomáši, jak bys tedy zhodnotil dosavadních 11 kol? Asi najdeme zápasy, kde jste zbytečně ztratili, nicméně vzhledem k marodce se zdá být současné sedmé místo uspokojivé, že?
Vstup do sezony jsme měli dobrý, pak přišel výpadek, poté jsme se poctivou prací vrátili zpět, kterou jsme ale v dalším zápase dokázali sami úplně nesmyslně zahodit. Je to trochu jako na houpačce - někdy to vypadá opravdu dobře, jindy je to šíleně špatné. Je škoda, že naše výkony nejsou vyrovnanější. Marodka je opravdu početná, a navíc tvořena hráči, kteří by stoprocentně byli kostrou základních lajn. Když jsem se díval na statistiky času stráveného na hřišti, tak reálně jedeme od začátku sezony plus minus na sedm lidí.

Což je fuška.
Ano, je to náročné - sám to na sobě cítím - ale musíme to přijmout, protože zranění ke sportu bohužel patří. Zároveň musíme jít naproti tomu, aby jich bylo co nejméně, a každý musí chápat, že práce nekončí jen na hřišti. Je potřeba dělat i ty „nezábavné“ věci pro zdraví. Naštěstí už se většina kluků pomalu dostává blíže k návratu na hřiště, což je skvělá zpráva. Takže ano, sedmé místo v tomto kontextu je fajn, ale bodů mohlo být víc a klidně jsme mohli být i o stupeň výš.

Jakou sílu může mít tým, když všichni marodi už budou k dispozici?
Jak jsem zmiňoval, tak na „listině zraněných“ jsou kluci z kostry týmu. Když se tedy všichni vrátí, podle predikcí bychom měli být výrazně silnější. A já tomu věřím. Nechci tím ale shazovat současnou sestavu. Kluci, co teď hrají, by třeba za normálních okolností nedostávali tolik prostoru, takže teď mají šanci se ukázat a dokázat trenérům, že to místo je jejich. Zároveň tím vytvářejí tlak i na kluky, kteří se budou vracet po zranění. Tahle zdravá konkurence je pro tým strašně důležitá. A budoucí rozložení zátěže taky - to nám všem jen pomůže.

Zdá se, že jste s bratrem Tadeášem našli v obraně. Jak se ti hraje na pozici, na které si ale v současném florbale i tak dost zaútočíš?
Nebýt té marodky, tak tam možná ani nehrajeme. Situace si to ale vyžádala a Dušan (kouč Přívara) tuhle variantu zkusil. A musím říct, že nám to celkem sedlo i vzadu. Víme o sobě, co můžeme čekat jeden od druhého, a tak jako jsme se doplňovali v útoku, doplňujeme se teď i v obraně. Osobně jsem z toho měl na začátku velký respekt, protože jsem obránce nikdy nehrál. Brácha si to párkrát zkusil, ale já ne. Hodně těžím ze zkušeností, kolik toho mám odehráno za těch více než dvacet let. Pomáhá mi i to, že jsem celou kariéru hrál v útoku, takže dokážu předvídat a číst, jaké řešení bude soupeři volit. Samozřejmě je ale občas vidět, že nejsem ryzí obránce a mám tam svoje neduhy. Naštěstí tam, kde mám slabinu já, to brácha doplní a obráceně.